Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

RECENZE: Atmosféře Baromantiky Lenky Dusilové posluchač rád propadne

  7:41aktualizováno  7:41
Aktuálním albem Baromantika postoupila Lenka Dusilová o další krok k nesmrtelnosti. Ano, zní to bezpochyby nadneseně, ale v uměleckém slova smyslu na poli populární hudby tomu tak i přes její mládí je.

Lenka Dusilová k novému albu Baromantika | foto: © Bet Orten

Lenka Dusilová: Baromantika (obal alba)

V umělecké "neposednosti", tedy touze vyjadřovat se stále jinak a svým fanouškům otevírat s každým albem nové stylové dveře, ji lze srovnat snad jedině s Ivou Bittovou a Monikou Načevou. Neustálý, avšak nikoli překotný, nýbrž vždy promyšlený a jasně cílený vývoj je její hlavní charakteristikou.

Talent, kterým překypuje, a ke kterému patří i schopnost vybrat si ke každému projektu ty nejlepší z možných spolupracovníků, jistě i spolu s notnou dávkou štěstí, z ní dělá jednu z vůdčích osobností současné scény. Řeč je samozřejmě o hudbě pro opravdové posluchače, kterým nestačí kulisa k řízení auta nebo mytí nádobí.

Na minulé album-projekt Eternal Seekers navazuje Baromantika jedině podstatným podílem klavíristky a skladatelky Beaty Hlavenkové. Jinak je zcela jinde. Po produkční, tedy zejména aranžérské a zvukové stránce, vzala album dvojice, používající značku Tin Soldiers, tedy Patrick Karpentski a Viliam Béreš.

Lenka Dusilová k novému albu Baromantika

Album, které společně s Dusilovou, Hlavenkovou a dalšími hudebníky z české extratřídy (nikoli náhodou spojenými převážně s mladou českou jazzovou scénou, na které se toho děje mnohem víc, než povrchní sledovatel mainstreamových médií tuší), nemá ovšem prakticky nic společného s jejich domovskou kapelou Toxique či dalšími projekty, jichž se účastní.

Třičtvrtěhodinová Baromantika je vlastně koláž, v níž se de facto bez pauz přelévají jednotlivé písničky. Které mnohdy ani písničkami v klasickém slova smyslu nejsou - i ty, jednotlivě, vlastně mají nejblíže ke koláži zvuků, ať už pocházejících z hlasů, reálných nástrojů nebo čisté elektroniky.

Těžko uchopitelné, ale jedním slovem krásné album vůbec nemá smysl jakkoli zařazovat k žánrům či stylům. Až obžernou (ale nikdy rušivou) spletí zvuků se vynořují na povrch jasné melodie, ba i cosi jako refrény, fragmenty vyloženě písničkářských postupů, vzápětí se ale zase zapouštějí do celkově maximálně uvolněné atmosféry. A do té se posluchač rád propadá s každým přehráním hlouběji a hlouběji také.

Hodnocení iDNES.cz: 90 %

Autor:




Hlavní zprávy

Další z rubriky

Marián Varga
Zemřel Marián Varga, varhaník legendární slovenské kapely Collegium Musicum

Hudebník, skladatel a jeden z nejvýraznějších československých hráčů na Hammondovy varhany zemřel ve středu ráno po dlouhé nemoci. Informaci potvrdila Jana...  celý článek

Klára Vytisková
Festival na ostrově v Budapešti odstartuje Pink. Zazpívá Klára Vytisková

Nemůže to být malá událost, když její „minus první“, tedy zahřívací den už ve středu vyvrcholí vystoupením zpěvačky Pink. Sziget Festival, jedna z největších...  celý článek

Primavera Sound 2014: Arcade Fire
RECENZE: Arcade Fire v novince vsadili na retro, závěr trochu nudí

Přízeň, kterou si kanadská kapela Arcade Fire získá svou aktuální deskou u posluchačů, se asi bude lámat podle toho, jak kdo má, nebo nemá rád „osmdesátkový“...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.