RECENZE: Lady Gaga umí jen pop. Ale lehký, autorský a kvalitní

Tak jako její věčné převleky působí i zpěvaččina třetí deska Artpop místy okoukaně. Není to revoluce, ale baví. Ke slibovanému odhalení a odhození přetvářky však nedošlo.

O třetím albu Lady Gaga jsme toho před vydáním slyšeli hodně. V dojemném momentu jejího vystoupení na iTunes festivalu, kde z desky poprvé představila několik písniček, si popová ikona sundala paruku a vyznala se, že ji svět konečně uvidí, jaká opravdu je. Bez make-upu a přetvářek. Se slibovanou proměnou to však nakonec není tak žhavé. O dívce, která žije za aurou, jak se zpívá v otvírací písni alba, se ve skutečnosti moc novinek nedozvíme.

Faktor Madonna

Lady Gaga sice do písniček opravdu vnesla elementy synthpopu, rocku, funku, diska či hip hopu, ale jen jako koření. V jádru jde stále o poměrně konvenční popovou nahrávku, která nevystupuje z bezpečné zóny sahající od elektronické taneční hudby k baladě.

Umění v popu, kterého se Gaga dovolává názvem, už z podstaty netkví ve vytváření něčeho "vysokého", ale zejména v rozpoznatelnosti. Tedy jak za pomoci běžně používaných prostředků a postupů dosáhnout jedinečnosti a zapamatovatelnosti, které jsou klíčem k reprodukování úspěchu. A v tom je Lady Gaga schopná.

Album nezní jako kompilát víceméně náhodně vybraných songů od současných producentů rádiového popu jako většina desek ostatních popových zpěvaček, jež letos vyšly. Autorská osobitost, která je dobře čitelná už v energickém tanečním začátku se silným refrénem, má však stále svoje velmi jisté hranice, které už před lety vytyčila Madonna. A kterých ostatně Gaga dosáhla už na své předchozí desce Born This Way či na svém jediném pražském koncertě. Na Artpopu nejde dál, než kde už její učitelka a vzor byla na Confessions on a Dance Floor. Jen u toho lépe zpívá.

Artpop

70 %

Lady Gaga

CD, 429 korun

Poslouchat po detailech

Převratná nejsou ani témata, která Lady Gaga na kolotoči sexu, marihuany a úspěchu jménem Artpop řeší: ze slávy už se vyzpívávala na desce Fame (a Fame Monster) a texty místy působí až překvapivě "nahozeně" a odflákle. Do nějaké zpovědi mají opravdu daleko. Pokud za ni nebudeme považovat ódu na trávu Mary Jane Holland, kterou Gaga zaháněla bolesti po úrazu. 

S vědomím toho všeho je však Artpop stále docela povedená popová deska. Vyvstává z ní řada snadno zapamatovatelných detailů, jako je kytarové sólo na konci písně Manicure, rapový úlet Jewels N’Drugs či hraní si s barvou a tlakem hlasu ve Swine. Jsou na ní samozřejmě i zapamatovatelné refrény a ze začátku je dramaturgicky skvěle složená. Působí lehce, svižně, zábavně, ubylo urputnosti. Tedy se dá považovat za krok správným směrem, ale rozhodně ne uměleckou revoluci.