RECENZE: Románu nechybí partyzánský humor černější než kaluž zaschlé krve

Anna Zonová není nikterak jednoduchou autorkou a její povídky ani romány nebyly napsané pro zábavu. Z trefnosti posledního běhá mráz po zádech. Jmenuje se Lorenz, zrady a čekalo se na něj šest let.

Spisovatelka Anna Zonová | foto: Lukáš Procházka, MAFRA

Vychází z podivné lesní pospolitosti partyzánů, kde se při sebemenším náznaku nerespektování hierarchie střílejí lidi pro výstrahu, vypráví převážně o touze po moci a jeho humor je černější než kaluž zaschlé krve.

Lorenz, zrady

80 %

Autor: Anna Zonová

Vydavatel: Větrné mlýny

218 stran, cena 199 korun

Třeba když dojde na dlouho odříkané dostaveníčko vůdce a jeho ženy a do milostného aktu vstoupí telefonát její matky. Číst můžeme jen to, co vůdce slyší, to, co jeho žena říká: "Jednoduše, zleva doprava. Vpíchneš pod řetízkové oko, provlékneš, nahodíš, provlékneš, zkřížená oka. Co? Ne, jako u krátkých sloupků." Je tu partyzán elektrikář, libozvučná i šílená jména postav (Ratibor, Slíva, Edvín, Kuňa) či reálné historické postavy, třeba Richard III.

Jako Lady Macbeth

Ve vzduchu se od začátku až do konce vznáší neustálé tušení války, smrti, nepřítele, zrady. Jenomže právě v takovém prostředí se moc uchvacuje nejlépe, jde jen o to, připojit se ve správnou chvíli na správnou stranu. Partyzán Lorenz nejprve ani nedoufá, že by mohl nahradit stávajícího vůdce, jemuž všichni v zemljankách provolávají slávu. Jenomže potichu a v ústraní se pak domlouvají na tom, jak se vůdce zbavit a koho dosadit na jeho místo. Lorenz je dobrá volba. Tedy on a jeho žena Amorta, která je partyzánskou Lady Macbeth, našeptávačkou i disciplinovaně oddanou manželkou. Ovšem kdo s čím zachází, tím také schází, a každý vůdce, i ten nový, může být sesazen.

Obálka knihy Lorenz, zrady

V ukrutném obraze se děti choulí pod stolem a vědí, že nesmějí ani pípnout. Normalizace poddaných musí být absolutní. Smrt sice nosí nepřítel, ale mnohem častěji přichází jako trest nebo výstraha z vlastních řad. A do toho ten ostrý humor, sarkastický, drásavý, který však pokaždé jako by čtenáři připomínal, že v nadsázce může vnímat celý příběh, jako by uklidňoval - je to jen absurdní drama. Jenomže co je to vlastně za maličkou zemi plnou partyzánů, které Lorenz vládne, kde leží to království, když třeba velká výstavní síň, o níž je řeč, nese název Rudolfinum?

Zonová promýšlí své prózy do nejmenších detailů, jak formou, když třeba vynechává slova či skrývá podměty, aby tak provedla malou zradu na čtenáři, tak obsahem. Neříká všechno, nebo alespoň ne jednoduše a úplně srozumitelně. Její texty je nutné dešifrovat, oddat se jim. Odměnou je účast na dokonalé analýze aktu zrady. Zradou lidí počínaje a zradou vlastních vzpomínek konče.