Aneta Langerová natočila čtvrté studiové album Na Radosti.

Aneta Langerová natočila čtvrté studiové album Na Radosti. | foto: Olga Špátová

RECENZE: Novinka Anety Langerové přesahuje český popový standard

  • 81
Už od svého téměř teenagerského vstupu na scénu se Aneta Langerová prezentovala jako romantická bytost. Nové album Na Radosti je v tomto smyslu její nejucelenější autorskou i interpretační výpovědí.

Aneta

Novinka Anety Langerové byla bezesporu jedním z nejočekávanějších alb letošního roku a vědělo se, že zpěvačka se svým dlouhodobě nejbližším spolupracovníkem, klávesistou a skladatelem Jakubem Zitkem, na ní trpělivě pracuje několik let.

Čekání se vyplatilo už proto, že výsledkem jsou písničky vzdálené standardní popěvkovitosti českého popu a přitom nepostrádající aspoň zčásti chytlavost, melodičnost, zásah „na první dobrou“.

Inspirace čistotou

Mírně zjednodušeně lze říci, že album se inspirovalo folklorem. Už samy názvy jednotlivých položek evokují lidové písničky: Dívka, Svatá Kordula, Panna, Tráva, Bříza, Divoká hejna nebo Nevěsta. Tragédie u nás na vsi zase jako by vypadla znějakého obrozeneckého dramatu, obsahově je však klasickou variací na téma lidových balad o tom, jak „on“ zabil svou milou.

Na Radosti

85 %

Aneta Langerová

Art Shock 2014

Langerové a Zitkovi však nepochybně o nějaké folklorní ohlasy nešlo. Spíš o čistotu a snad i prostotu, která je právě s lidovým uměním spjata, a o silnou přírodní inspiraci, kterou s ním mají podle rozhovorů společnou.

Romantický rozměr se objevuje v textech, ať už ve zkratce vyprávějí konkrétní příběhy jako zmíněná Tragédie u nás na vsi nebo Nevěsta, jsou zápisy vztahových kolapsů (Panna, Bříza), nebo lyrickou drobnokresbou (titulní píseň). A stejně tak i v hudbě.

Aneta Langerová natočila čtvrté studiové album Na Radosti.

Lze mít výhrady snad jen proti některým až příliš rozmáchlým orchestrálním instrumentacím (Tráva), Langerové přece jen svědčí větší komornost. A rozhodně jí sedí i v popovém kontextu vlastně experimentální či „alternativní“ postupy jako na samých basových zvucích postavená Slova z hor.

Tedy jediný hudební a textový příspěvek mimo základní dvojici, od Doroty Barové (Tara Fuki, Vertigo), jež na zdařilém a český popový standard přesahujícím albu také hostuje.