Ale herec nemůže za to, že se legendární příběh z japonských dějin cestou do Hollywoodu zapletl s levnou odnoží módní fantasy.
Rónin je označení pro samuraje neboli tradičního bojovníka, který přišel o svého pána, čímž se stal nicotnou opovrhovanou bytostí. Leč 47 róninů se rozhodne viníky pánovy zkázy potrestat, přestože vědí, jaký osud je za to čeká. A s nimi na cestu pomsty vyrazí Reevesův hrdina, nalezenec smíšeného původu zamilovaný do dcery svého bývalého pána, jíž hrozí sňatek se zákeřným strůjcem otcovy smrti.
Než divák posedlý samuraji, Reevesem či obojím zakoupí vstupenku, měl by zvážit hrozbu trojkombinace českého dabingu, dlouhého zasvěcujícího úvodu a vypravěče, jenž snad nikdy nezmlkne. Každý z prvků sám o sobě bolí, dohromady však dokážou zabíjet.
Jako báchorka z ateliéru
Navíc distribuční charakteristika akční podívané značně nadsazuje; povětšinou se hraje konverzační drama velkých slov i gest. Vražednému spiknutí sice předchází hon na netvora, jenž připomíná přerostlejšího bizona s obřím ocasem, ale triková stránka působí ošuntěle a choreografie ospale.
Takže co zbývá? Dobový folklor, záplava hýřivých barev, kostýmy, obřady. Pěkné pro oko. Jenže bez nálady, magie a stylu se děj posouvá cupitavými krůčky vpřed jako orientální pohádky ČT Brno ze 70. let, přičemž tklivé výlevy dabing ještě umrtvuje.
Rituálně předváděné, rituálně recitované, filmařsky nepolíbené vyprávění nespěchá, skoro hodinu trvá, než je zrada dokonána a než se po roce osiřelí rekové sejdou k odplatě. Strpení: ještě musí opatřit zbraně a projít lesem démonů, který si opět nezadá s televizní báchorkou z ateliéru.
A Reeves coby oddaný, pokorný, nudný svalovec je jen stínem někdejší hvězdy Matrixu. Stokrát větší charizma vyzařuje jeho japonský kolega Hirojuki Sanada, jehož před seriálem Ztraceni objevil Poslední samuraj. Film, který si vedle 47 róninů zaslouží omilostnění.
