Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

RECENZE: Hra 1914 je pouze dokonale nazdobená hodina dějepisu

  10:20aktualizováno  10:20
Ve Stavovském divadle měla premiéru hra 1914 inspirovaná Karlem Krausem a Jaroslavem Haškem. Americký režisér Wilson ukázal první světovou válku ve vizuální nádheře, chyběla však hlubší myšlenka.

Skvělé herecké výkony a úchvatná vizuální stránka na událost sezony nestačí. Na snímku Taťjana Medvecká a Ján Koleník | foto: ND Lucie Jansch

Být nejočekávanější divadelní událostí roku je asi ta nejhorší vlastnost, jakou mohla hra 1914 dostat do vínku. Neulehčuje to ani podvědomá divákova tendence hledat si ve stém výročí paralelu k dnešnímu světu, což sice tvůrci dopředu nijak neavizovali, ale muselo jim být jasné, že se to stane.

Robert Wilson v pražském Stavovském divadle rozehrává groteskní představení plné hudby, světel a barev. Hraje na efekt a ukazuje, že je v tom nepřekonatelný. Hned v úvodu zaujme pražským panoramatem, kde linky jednotlivých budov tvoří bodová světla. Pódiem v pochodovém defilé prošturmují všichni herci, aby vystavili na odiv bezchybné groteskní masky, které si zjevně berou inspiraci v německém kabaretu.

Fotogalerie

Role průvodců se chopí Václav Postránecký v roli Optimisty a Vladimír Javorský jako Pesimista. Už jejich první slova však bezděky poukazují na největší slabinu celého představení. "Konec starých časů," hlásí Pesimista. "Já bych si nestěžoval," oponuje mu Optimista lakonicky.

Před námi pak klokotá bezstarostný život měšťanů za nekonečného devatenáctého století. Wilson před nás staví sto let starý příběh po lopatě, trochu jako na základní škole. Zřejmě bezděky tak vrší klišé na klišé v notoricky známé ose od nečekané smrti arcivévody přes těžkosti války až po otazník, zda se lidstvo poučilo.

Jen Soňa Červená nestačí

I přes přívlastek světová se zásadní momenty Velké války odehrály v Evropě. Pro Američana Wilsona je to proto pouze napínavý kus historie. To, co mu může připadat fascinující, je pro nás Evropany jen školní opáčko v nakašírovaném pojetí. Chybí něco překvapivého, nového. Opakující se příchody Soni Červené v roli neúprosného Času, který nad vším tím zbrojením a pinožením mocností zvedá varovný prst, přece stačit nemohou. Přitom právě lákadlo nasadit děj na dnešní dobu by poptávku vyplnilo bohatě.

Náznak najdeme pouze v úvodní scéně s kameloty, kteří prodávají dobové plátky a vyvolávají banální titulky tehdejší každodennosti. Když mezi nimi zazní zpráva o smrti Františka Ferdinanda v Sarajevu, přijmou to místní zprvu podobně vlažně, jako my dnes zlenivěle koukáme na promixovaný tok důležitých a nedůležitých informací na zdech našich sociálních sítí. Touto myšlenkou se však jakýkoli morální apel vyčerpal.

1914

Stavovské divadlo

premiéra 30. dubna 2014

režie: Robert Wilson

hrají: Soňa Červená, Václav Postránecký, Vladimír Javorský, Taťjana Medvecká, Pavla Beretová, Filip Rajmont, Ján Koleník, Jan Bidlas, Radúz Mácha, Eva Salzmannová, Milan Stehlík, Enikő Eszenyi

Hodnocení: 60 %

O to lepší však Wilson staví vizuální stránku. Herci se protáčejí jako loutkové figurky, opakují své fráze a tepou do nás v rytmu zbrojící mašinerie. Spodek pódia osvěcují zářivky, v pozadí se minimalisticky mění barvy velkých ploch. Zaujme strojová scéna odvodu, cesta vojáků na frontu, pobaví groteska v hospodě plné oficírů a servírek.

Dva úchvatné obrazy

Hodnocení vyznívá přesně půl na půl - hra nabízí na jedné straně vynikající práci se scénou, herci a prostorem, na straně druhé zásadně postrádá hlubší myšlenku. Wilson však ve druhé části vyrazí dech dvěma obrazy. Nejdříve překvapí nečekaně výpravným záběrem z fronty - zatímco v popředí vedou zničení vojáci zdrcené monology, za nimi se ve zpomalených sekvencích bortí pahýly stromů. Moment silně kontrastuje s předchozím pojetím hry a divákům dokonale servíruje pocity beznaděje nad nekonečným konfliktem.

Druhým takovým momentem je scéna z lazaretu, kde dostává největší prostor Dobrý voják Filipa Rajmonta. Zatímco předchozí narážky na Švejka se omezily na výkřiky "Na Bělehrad!" či "Simulanten Bande!", zde vede Haškova postava svůj typický naivní proslov mezi lůžky s raněnými. Wilson podtrhává Švejka v jeho nejčistší formě a satiricky staví prostého vojáka do kontrastu k nelítostným dějinám.

Silně manýristická hra tak alespoň v těchto dvou scénách nabídla něco více než jen pěkné pokoukání. 1914 zamíří po několika českých reprízách do světa a dá se očekávat, že se mimo Evropu stane větší událostí, než u nás. Domácí historie znalý divák ale očekává více než jen vizuální pastvu.







Hlavní zprávy

Menzies Aviation (Czech), s.r.o.
Pracovník skladu

Menzies Aviation (Czech), s.r.o.
Hl. m. Praha, Středočeský kraj

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.