Když se komedie Jak dostat tatínka do polepšovny promíchá se šumavskou trilogií z hájovny a na místo Tomáše Holého se dosadí holčička, vznikne přibližná podoba snímku Tady hlídám já, jenž si zlínský křest odbude v nesoutěžní sekci domácích novinek. Ale bylo by nefér tvrdit, že opisuje: příbuznost spočívá především v náladě navenek bezstarostných, lehce starosvětských prázdnin. A ta stále zabírá, třebaže se k ní film chvíli probíjí.
Prolog totiž patří velkoměstu s výzkumnou laboratoří, v níž matka malé hrdinky s kolegou plánují společnou vědeckou kariéru i předsvatební cestu k moři. Jenže budoucí otčím jaksi zapomněl na dívenku trpící hyperaktivitou a jejího "mluvícího" jezevčíka. Že by ho poslal do psího hotelu? To je kriminál, slyší. A tak se místo Řecka přesouvají k dědečkovi a jeho družce do penzionu v šumavské vsi, kde se vyskytují i jiné zajímavosti. Třeba veselý farmář a hlavně jeho urostlý pomocník, vedle něhož vědátor vypadá jako karikatura mužského. Že by se rýsoval jiný, lepší tatínek?
Úvod má trochu naučný ráz ve vysvětlivkách dívčiny nemoci ADHD čili hyperaktivity s poruchou pozornosti. Daleko výmluvnější je přitom ve faktech – má IQ 149, ale špatné známky – a situacích, kdy se bez rozmyslu vrhá mezi auta, obléká si jen půlku pyžama a omlouvá se, že "všechny otravuje". Živá bezprostřednost osmileté Veroniky Divišové se přenese i přes šroubované hovory se psem, a dokonce přehrává bezbarvou filmovou matku Jitku Ježkovou.
Město účinkuje jako nebezpečná džungle, kde se divák o dítě co chvíli podvědomě bojí, ale sotva se děj přenese do lesů, letní barvy prozářených zátiší, ranních mlh i měkkých soumraků provoní plátno nakažlivým pocitem volnosti. Jako by režisér filmu Juraj Šajmovič ml. s kamerou vzdával hold svému otci, mistru obrazu.
Z galerie místních se postupně vydělí klíčové postavy: osvěžující Lukáš Latinák v rudých montérkách mezi ovcemi, "náš Clooney" Lukáš Vaculík coby přirozený chlap do nepohody a Simona Stašová, ztělesňující vlídné bezpečí venkovské plotny.
Z filmu Tady hlídám já |
Mezi hosty a hostiteli jiskří sice stokrát využitý, ale stále účinný střet mudrujících městských nešiků se zdravým selským rozumem. Útrpný pohled Stašové na "Pražáky" dovede rozesmát sám o sobě, nemluvě o ponižující potupě vědátora při výletu na kolech či v domácké palírně. V podání Vladimíra Javorského víc dojímá, než odpuzuje, do vyloženě protivné karikatury erotomanky se stylizuje pouze jeho mondénní sestra ztvárněná Ivou Pazderkovou.
Milá vzácnost
Ovšem sex buď selhává, nebo končí za zavřenými dveřmi: přece jen jde o film pro děti. Do uvolněné prázdninové nálady párkrát zasáhne drama, v bouři, při zručně nasnímané nehodě na lodičce nebo ve finální záchranné akci, jíž však ubližuje hudba.
Zkrátka slušná práce, ač ne bezchybná: občas z ní čouhá okatá reklama idyly, do čistě dospělých her se vkrádá nuda, tu a tam se krásné obrázky vnucují bez účelu. Neškodilo by zrychlit, obětovat hluchá místa, ubrat blondýn a přidat gagů. Ale na to, jak partyzánsky projekt vznikal a že je dnes prakticky ojedinělou vzácností v kdysi bohatém žánru, působí docela mile. Televize jej může vysílat bez uzardění.
