Dodnes má při sobě anděla strážného: kolegyni Zuzanu Navarovou, která produkovala její výtečné album Andělové z nebe i nejnovější desku nazvanou ... při mně stůj. Radůzin hlas chtějí mít na své příští desce Hapka s Horáčkem. Ale to se teprve ukáže.
"Před dvěma lety mi Michal Horáček nabídl písničky, které sice byly pěkné, ale necítila jsem se na ně vzhledem k svému věku. Myslím, že bych je mohla zpívat za deset nebo patnáct let. Tak jsem mu řekla, ať se na mě nezlobí, že bych si nepřipadala při zpívání dobře."
Jaké jsou vaše vlastní písně?
Lidi mi říkají, že mé písně jsou smutné. Myslím, že nejsou smutné, ony jenom nejsou veselé. Mě prostě nenapadají veselé písničky. Píšu o tom, co si sama v sobě řeším, a vyřeším si to vždycky v písničce. Veselé věci asi řešit nepotřebuju, tak nemám potřebu skládat veselé písničky.
V textech se často objevuje slovo vítr. Jste zatížená na živly?
Já miluju vítr, když čerstvě zavane zjara nebo v sobě na podzim nese sníh, který sice ještě nepadá, ale který člověk cítí v nose. Líbí se mi, když se vítr do člověka opře a šlehá, to je, jako kdyby všechno odnášel pryč. Vítr vyjadřuje můj pocit svobody. Když se volně nadechnu, stojím na skále a rozpažím ruce, je to svobodné. Duše se rozletí.
Je řada vašich písní o svobodě?
Jsou o svobodě, o osvobození. Člověk má často v životě pocit, že není šťastný. A hledá způsob, jak být šťastný. Já můžu být šťastná, jenom když se osvobodím od svých tužeb. Ale dá to obrovskou práci.
To znamená odříznout se třeba od materiálních tužeb?
Přestat si je přát. Přijímat to, co přichází, s radostí a vděčností, ale netoužit po ničem, třeba ani po zdraví.
Ani po zdraví?
Po ničem. Moje nemoc, nebo dokonce smrt člověka, kterého mám ráda, může znamenat i to, že se duchovně posunu. Já si třeba můžu vymodlit, že ten člověk nezemře, ale on nebude ani žít. Může být třeba upoutaný na vozíku nebo být nehybný. Někdy je opravdu lepší si to nepřát.
Nechat vše plynout a moc do toho nezasahovat?
Spíš se připravovat na všechny životní zkoušky, které mě potkají, jaksi se duševně vyztužit. Učit se stále něco nového, třeba jazyky.
Kolik jich umíte?
Domluvím se anglicky, francouzsky, rusky, italsky.
Píšete texty v angličtině?
Ne. Když si vezmu v češtině slovo máslo, tak za ním je moje třicetiletá zkušenost. Chleby s máslem, které mi mazala babička a které mi spadly na zem namazanou stranou. Máslo, které mi vyteklo na výletě do batohu. Když řeknu anglické slovo butter, moje zkušenost v něm není, slyšíte jenom zvuk.
Dědeček vám hrával městské lidovky nebo písně z války. Z rodiny to byl on, kdo na vás měl největší vliv?
Asi ano. Než jsem šla do školy, vyrůstala jsem u dědy a babičky. To je myslím nejdůležitější věk, takže největší vliv na mě měl dědeček. Ten mě učil písničky, zpíval si se mnou a hrál na foukací harmoniku. Maminka měla ráda trampské písně, které jsem také zpívala, a pak už jsem se začala sama hudebně vzdělávat.
Jakým způsobem se doplňuje vaše hudební vzdělání a spontánní tvorba?
Na státní konzervatoři jsem vystudovala v oddělení jazzu a populární hudby. Museli jsme napsat blues, muziku pro big band, mohla jsem skládat své písničky. Kromě toho jsem psala vážnou hudbu. Duchovní kantátu pro smíšený sbor, slova a nějaké nástroje mi nahráli v rozhlase. Zpočátku jsem se bála, že mě vzdělání zabrzdí, že potom bude moje písničkářská tvorba akademická. Ale zřejmě mám temperament, který se nedá vzděláním ubít. Když píšu, moc u toho nepřemýšlím. Řídím se tím, co ze mě spontánně jde, jsem emocionálně založená. Teprve když mi skládání nejde nebo se potřebuju něco naučit nazpaměť, tak si říkám: aha, to je subdominanta, dominanta, mimotonální dominanta. Zpětně si to rozebírám po teoretické stránce. Pokud hledám vhodný akord, sáhnu do teorie a nějaký najdu. Ale nejlepší věci stejně vzniknou jen tak.
Na desce hrajete na většinu nástrojů sama. Budete příště pracovat třeba s orchestrem a vůbec: máte nějaký písničkářský, muzikantský sen?
Nemám. Co ze mě pude, to ze mě pude. Třeba už ze mě nepůjde nic. Na mně nezáleží. To si chodí samo.
Nadále tajíte své občanské jméno?
To platí stále, i když někteří lidé nevydrželi a prozradili ho. Ale já se na ně nezlobím.
 Skladatelka, harmonikářka a svérázná interpretka, která si říká Radůza, patří k nejosobitějším postavám nové generace českých písničkářů. |
 Radůza při vystoupení na Baráčnické rychtě, kde předskakovala americkému písničkáři Smogovi. Koncert pořádala Dog Door Promotion (26. dubna 2002). |
 Radůza při vystoupení na Baráčnické rychtě, kde předskakovala americkému písničkáři Smogovi. Koncert pořádala Dog Door Promotion (26. dubna 2002). |
 Radůza |
