Radůza

Radůza | foto: Richard Procházka

Radůza: Nebýt samotářka, nepřežiju ani dvě sezony

  • 16
Trojnásobnou držitelku Anděla Radůzu plně zaměstnává prvorozený syn, přesto vydala novou desku. Nebýt samotářka, nepřežiju ani dvě sezony, přiznává v rozhovoru pro MF DNES.

Proč na vaší nové desce prakticky chybí váš nejoblíbenější nástroj – harmonika? Má to znamenat začátek vaší nové hudební éry?
Nevím. Začalo to všechno velmi nenápadně. Přicházely mi stále jen písničky na klavír, a když už mi takhle přišla asi pátá, pojala jsem podezření, že mám asi otěhotnět, a když budu mít víc písniček na piano, tak budu moci déle hrát. A ono jo! Opravdu mi ty písně na klavír moc pomohly. Dýchalo se mi špatně už tak, natož když jsem svému potomkovi tou harmonikou naložila na záda šest a půl kila. Pomocí klavíru jsem vydržela hrát až do osmého měsíce. Teda koncertovat, abych byla přesnější.

Chcete vědět více?

Celý rozhovor
s Radůzou najdete
v příloze Kulturní scéna
v sobotní MF DNES

Takže harmoniku jste úplně odložila?
Ne, na harmoniku jsem si hrála doma ještě den před porodem, ale opravdu to nebylo ono, sotva jsem dohrála jednu písničku do konce a pak musela následovat dlouhá pauza. Jestli je to ale začátek nové písničkářské éry, to nedokážu odhadnout. Ale poslední písnička, kterou jsem napsala, je také v tomto novém duchu. Asi mě čeká další dítko! (směje se)

Kdy jste novou desku V salonu barokních dam vůbec skládala? V těhotenství?
První písničku na tuhle desku jsem měla napsanou už v době, kdy jsem natáčela tu předchozí V hoře. Zbytek vznikal od té doby až do konce roku 2006. Než jsem šla do studia, měla jsem už přesně rozmyšleny a napsány všechny aranže a doplňovala jsem jen detaily. Přestože je deska nástrojově pestřejší, většinu písniček jsme nahrávali společně a bez střihů. Takže vlastně jakoby „na živo“. Když to tedy shrnu, můj synek mi napovídal při psaní mých veleopusů zhruba půl roku. Hodně se snažil!

Vím, že o svém soukromí nerada hovoříte, ale mateřství je přece jen životní změna. Ovlivnilo narození potomka i vaši tvorbu?
Zatím žádnou změnu nepozoruji. Spíš moji tvorbu ovlivnilo setkání s jeho otcem...

Těhotenství vás prý naučilo říct si o pomoc. Už si díky dítěti připouštíte svou zranitelnost a nedokonalost?
Zranitelnosti a nedokonalosti jsem si byla vědoma vždycky. Tady jde spíš o to, že jsem se nikdy předtím nedokázala zcela fyzicky vyčerpat, nevzpomínám si, že by se někdy stalo, že bych někam nedošla nebo si něco nedokázala odnést. Vlastně jediná věc, kterou jsem nevyvzpírala do toho čtvrtého patra, kde jsem bydlela, bylo pianino. A najednou jsem nemohla nosit ani tu svou harmoniku! A jak bylo to bříško čím dál tím větší, měla jsem problémy unést i sama sebe.

foto Radůza představuje svou novou desku
ukázky a komentáře písničkářky

Nemohla jste ani chodit?
Bolely mě klouby, celou dobu jsem zvracela a ke konci jsem ani nepřešla zahradu. Bylo to velmi poučné. Duše, která může cokoliv a může jít kamkoliv, prožívá zkušenosti tohoto světa proto, že jí to dovolí hmota tohoto těla. Ale zároveň je duše tou hmotou spoutána a omezena. Abyste si to ale špatně nevysvětlila! Mně se moc líbilo být těhotná a už druhý den po porodu jsem chtěla být zase.