Cibulka, televizní i rozhlasový moderátor a herec známý třeba ze seriálu Zdivočelá země, začal pátrat po osudech hrdinky filmů Eva trpí hlouposti, Hotel Modrá hvězda či Císařův pekař asi před třemi lety a vlastně "odzadu" - nejprve po pražských hřbitovech hledal její hrob. Naslepo obvolával i jmenovce herečky, rozené Nataši Hodáčové, která si umělecké příjmení dala po dědečkovi - známém historikovi Jaroslavu Gollovi. Jednoho dne se smůla protrhla, nalezl její švagrovou a díky ní i místo hereččina posledního odpočinku. Když Cibulka o svém objevu vyprávěl v rozhlase, vyvolal prý nečekanou odezvu. "Lidé mi začali posílat fotografie, vzpomínky, postřehy - kdy ji viděli, potkali, co s ní prožili. A přitom mě žádali: Zjistěte víc! Jak žila?" líčí.
Kniha coby výsledek téměř detektivní práce je složena z nesčetných materiálů, jež poskytli lidé proslulí i neznámí, režiséři a herci, ale i statisté a diváci, kteří se s Gollovou setkali třeba jen letmo, zato leckdy v jedinečných situacích. Autor též cituje z poskytnutých rozhovorů, ze soukromé korespondence, z dobových recenzí či z některých rolí Gollové. A mnohdy objevuje i nepříliš známé detaily.
Například že dívce, kterou matka pokřtila podle hrdinky Tolstého Vojny a míru, její otec, právník J. X. Hodáč, celý život vykal - z úcty k jejímu dědečkovi, zmíněnému profesoru Gollovi. Přitom dcera otci prý běžně tykala. Nebo že Naška, jak jí říkali, jazykově i pohybově nadaná, všestranně vzdělaná mladá dáma, zažila ve dvaceti letech v Paříži osudové setkání s čelným představitelem dadaismu Tristanem Tzarou. Nebo že dlouho záhadná ženská tvář na Imaginárním portrétu od Josefa Šímy z roku 1932 patří právě Gollové. Nebo že v Terezíně, kam šla jako ošetřovatelka koncem války, snad proto, že trpěla pověstmi o své údajné kolaboraci, se nejen nakazila tyfem. Jak líčí Stella Zázvorková, naučila se tam pít rum: "Musela to být hrozná zkušenost. Bohužel, v zapomnění ji udržoval alkohol."
Inteligence, něha, humor, šarm. A také osamění, bolest, zmar. To jsou slova, jež pamětníci spojují s Natašou Gollovou. Kniha připomíná, že ve stáří zazářila ještě v komedii Drahé tety a já, jejím posledním filmem se symbolicky stala Konečná stanice; pak natočila s režisérem Vladimírem Drhou už jen televizní Radostné události.
O hereččině smrti přineslo Rudé právo kratičkou zprávu o dvou větách. O dva týdny později otisklo polemiku názorů včetně dopisu čtenáře, kterému vadilo, že zpráva o úmrtí jisté zakládající členky KSČ byla prý méně výrazná než ta o smrti Gollové. Až deset let poté, v roce 1998, kdy anketu o nejoblíbenější film 30. let vyhrála nestárnoucí komedie Eva trpí hlouposti, řekl Zdeněk Svěrák o jeho hrdince Nataše Gollové větu, jež Cibulkovu knižní poctu uzavírá: "Dokázala, že půvab a komika se vůbec nevylučují."
 Moderátor Aleš Cibulka je velký ctitel herečky Nataši Gollové, o které napsal již dvě knihy. |
