Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Radosti a strasti Nataši Gollové

  10:30aktualizováno  10:30
Hvězda prvorepublikových filmů Nataša Gollová zemřela tiše v domově důchodců v říjnu 1988. Tehdy bylo Aleši Cibulkovi, autorovi jejího životopisu, jedenáct let. Nikdy se s ní nesetkal, viděl ji jen na plátně. Přesto se do ní zamiloval, jak sám tvrdí, a vydal se po jejích stopách. "Ta knížka je psaná z lásky," říká o publikaci s podtitulem Život tropí hlouposti.

Cibulka, televizní i rozhlasový moderátor a herec známý třeba ze seriálu Zdivočelá země, začal pátrat po osudech hrdinky filmů Eva trpí hlouposti, Hotel Modrá hvězda či Císařův pekař asi před třemi lety a vlastně "odzadu" - nejprve po pražských hřbitovech hledal její hrob. Naslepo obvolával i jmenovce herečky, rozené Nataši Hodáčové, která si umělecké příjmení dala po dědečkovi - známém historikovi Jaroslavu Gollovi. Jednoho dne se smůla protrhla, nalezl její švagrovou a díky ní i místo hereččina posledního odpočinku. Když Cibulka o svém objevu vyprávěl v rozhlase, vyvolal prý nečekanou odezvu. "Lidé mi začali posílat fotografie, vzpomínky, postřehy - kdy ji viděli, potkali, co s ní prožili. A přitom mě žádali: Zjistěte víc! Jak žila?" líčí.

Kniha coby výsledek téměř detektivní práce je složena z nesčetných materiálů, jež poskytli lidé proslulí i neznámí, režiséři a herci, ale i statisté a diváci, kteří se s Gollovou setkali třeba jen letmo, zato leckdy v jedinečných situacích. Autor též cituje z poskytnutých rozhovorů, ze soukromé korespondence, z dobových recenzí či z některých rolí Gollové. A mnohdy objevuje i nepříliš známé detaily.

Například že dívce, kterou matka pokřtila podle hrdinky Tolstého Vojny a míru, její otec, právník J. X. Hodáč, celý život vykal - z úcty k jejímu dědečkovi, zmíněnému profesoru Gollovi. Přitom dcera otci prý běžně tykala. Nebo že Naška, jak jí říkali, jazykově i pohybově nadaná, všestranně vzdělaná mladá dáma, zažila ve dvaceti letech v Paříži osudové setkání s čelným představitelem dadaismu Tristanem Tzarou. Nebo že dlouho záhadná ženská tvář na Imaginárním portrétu od Josefa Šímy z roku 1932 patří právě Gollové. Nebo že v Terezíně, kam šla jako ošetřovatelka koncem války, snad proto, že trpěla pověstmi o své údajné kolaboraci, se nejen nakazila tyfem. Jak líčí Stella Zázvorková, naučila se tam pít rum: "Musela to být hrozná zkušenost. Bohužel, v zapomnění ji udržoval alkohol."

Inteligence, něha, humor, šarm. A také osamění, bolest, zmar. To jsou slova, jež pamětníci spojují s Natašou Gollovou. Kniha připomíná, že ve stáří zazářila ještě v komedii Drahé tety a já, jejím posledním filmem se symbolicky stala Konečná stanice; pak natočila s režisérem Vladimírem Drhou už jen televizní Radostné události.

O hereččině smrti přineslo Rudé právo kratičkou zprávu o dvou větách. O dva týdny později otisklo polemiku názorů včetně dopisu čtenáře, kterému vadilo, že zpráva o úmrtí jisté zakládající členky KSČ byla prý méně výrazná než ta o smrti Gollové. Až deset let poté, v roce 1998, kdy anketu o nejoblíbenější film 30. let vyhrála nestárnoucí komedie Eva trpí hlouposti, řekl Zdeněk Svěrák o jeho hrdince Nataše Gollové větu, jež Cibulkovu knižní poctu uzavírá: "Dokázala, že půvab a komika se vůbec nevylučují."

Moderátor Aleš Cibulka je velký ctitel herečky Nataši Gollové, o které napsal již dvě knihy.

Autoři:




Hlavní zprávy

Další z rubriky

Jiří Kuběna u hradu Bítova, kde sloužil jako kastelán.
Zemřel básník a „šestatřicátník“ Jiří Kuběna. Vydával v samizdatu

Jiří Kuběna, který se řadil ke generaci šestatřicátníků společně s Václavem Havlem nebo Violou Fischerovou, zemřel ve čtvrtek ráno ve věku 81 let po dlouhé...  celý článek

Český spisovatel a humorista Miloslav Švandrlík
Autor Černých baronů Švandrlík prorokoval, kdy odejde. A trefil se

Vojín Kefalín a major Terazky, žáci Kopyto a Mňouk či příběhy pravěkých sourozenců Seka a Zuly baví celé generace. Jejich autor se narodil před 85 lety, jak...  celý článek

Usáma bin Ládin
RECENZE: Usáma ukazuje svět, ve kterém je terorismus i mobil cizí slovo

Sci-fi nemusí být jen žánrem, který čtenáři umožňuje útěk z­ reality. Ono ji mimo jiné může celkem trefně glosovat. Alespoň v knihách Lavieho Tidhara to platí...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.