Ceremoniál, který režíroval Jiří Pokorný, se odehrával spíše v uvolněné atmosféře. Jeho průvodce Tomáš Krejčíř hned v úvodu začal děkovat svým rodičům, že díky nim může udílení cen moderovat; nad hlavami přítomných poletovala několikametrová stříbrná vzducholoď a autor hudby roku Vladimír Franz se objevil na forbíně zlaté kapličky s jejím ředitelem Jiřím Srstkou, aby tu společně zazpívali duet ze Smetanových Dvou vdov.
O držitelích cen, jež mají v dalších kategoriích podobu keramických vajíček od Aleše Lamra, rozhodlo svými hlasy celkem dvaapadesát divadelních kritiků. "Všechny inscenace jsou krásné a skvostné, že mi hlavu zamotaly," prohlásil režisér Vladimír Morávek, jehož nastudování Hamleta se ucházelo o hlavní cenu. Ocenění se však dočkali pouze jeho spolupracovníci - scénograf Aleš Votava a Franz. "Vejce jsou tam, kde mají být, a jsem za to rád," oglosoval to Morávek. "Nominace je čest, vítězství je třešinka na dortu. Smlsneme ji jindy," prohlásil optimisticky režisér Jan Borna z Divadla v Dlouhé, jež neproměnilo ani jednu ze čtyř nominací.
Radokovy ceny za rok 2000 |
Inscenace roku |
Dmitrij Šostakovič: Lady Macbeth Mcenského újezdu, ND Praha, režie David Radok |
Původní divadelní hra |
1. cena |
Nejlepší výkony roku |
Hra roku: Faust (Faust je mrtvý), Mark Ravenhill, Ha Divadlo Brno |
Divadlo roku: Činoherní divadlo v Ústí nad Labem |
Herečka: Klaudia Dernerová, Lady Macbeth Mcenského újezdu, ND Praha |
Herec: Jan Potměšil, Richard III., Divadelní spolek Kašpar Praha |
Talent roku: Richard Krajčo, Divadlo Petra Bezruče Ostrava |
Scénografie: Aleš Votava, Tosca, ND Praha |
Zahraniční hra v ČR: Do krve! (Schlachten!), Schauspielhaus Hamburk |
Hudba: Vladimír Franz, Hamlet, Klicperovo divadlo Hradec Králové |
Výsledky předchozích dvou ročníků naleznete ZDE. |
Ubylo prý známých jmen a do finálové desítky se prosadili hlavně mladší autoři. "Někteří se patrně inspirovali vítěznými hrami Jiřího Pokorného z minulých let, což se odrazilo ve snaze psát kousky ve stylu coolness dramatiky. A objevilo se dokonce i jedno pseudofilozofující porno." Celková úroveň se však podle Kerbra porotcům nezdála příliš vysoká, proto první cenu neudělili.
ROZHOVOR:
Rád bych se vrátit i k činohře, říká vítěz
David Radok převzal Cenu Alfréda Radoka za nastudování opery Lady Macbeth Mcenského újezdu. Jeho domovskou scénou je Göteborg, kde působí coby první režisér; spolupracuje i se všemi předními scénami ve Skandinávii. K divadlu se dostal náhodou, když jeho otec potřeboval statisty, dělal i kulisáka. V cizině se ocitl jako čtrnáctiletý, kam po srpnu 1968 s rodiči emigroval. Svou vlast prý začal znovu objevovat po listopadu. "Tady jsem se narodil, pak jsem žil přes dvacet let v zahraničí, ale teď jsem tady. Možná i nastálo, ale jsem tady doma," řekl včera.
Jak jste přijal zisk ceny, která nese jméno vašeho otce?
Jsme rád kvůli tátovi i mamince a kvůli všem lidem, kteří se na inscenaci podíleli. A taky kvůli Šostakovičovi - je to výborná opera, a jestliže se líbí jako představení, tak je to velice důležité. Neuvádí se moc často, a když už se jednou za dvacet nebo třicet let hraje, tak by tedy inscenace měla být co nejlepší.
Věděl váš otec, že se chcete stát režisérem?
Nevěděl to a divadlem jsem se začal seriózně zabývat až po jeho smrti. Táta měl obavy o moji budoucnost. Snad teď někde ví, že se uživím jako režisér a že jsem v pořádku.
Na tuzemské scéně jste inscenoval díla Mozarta, Šostakoviče a letos Berga. Na českou operu se nechystáte?
Zajímají mě Janáčkovy opery a hlavně mám rád Z mrtvého domu. Ale zatím není nic rozhodnuto.
A Martinů vás neláká? Ve světě teď slaví velké úspěchy třeba původní verze jeho Řeckých pašijí.
Martinů znám daleko víc v jeho neoperním díle. Z oper mám velice rád Juliettu a přemýšlel jsem o ní. Ale když jsem uviděl skvělou inscenaci Davida Pountneyho, tak jsem si řekl: Radši ruce pryč.
Jste především operní režisér, ale několik let vás šéfové českých divadel lákají, abyste u nich inscenoval činohru.
Dělal jsem ji před lety ve Švédsku a rád bych se k ní vrátil. Byl jsem osloven různými divadly a je mi ctí, že si někdo myslí, že bych mohl činohru režírovat. Její výhodou je, že v ní máte k dispozici i čas, kdežto v opeře vás hudba nějak v tom čase řídí.
Zkusíte to v Divadle Na zábradlí nebo spíš v Národním divadle?
Velice mě láká Zábradlí svým omezeným prostorem, ale zároveň mě láká i Národní divadlo, které má fantastické proporce mezi hledištěm a jevištěm. Existuje málo podobných divadel, je to strašně napínavý prostor.
Alfréd Radok | |||
Český divadelní a filmový režisér |
Zakladatel Laterny magiky |
Režíroval filmy Daleká cesta (1949), Divotvorný klobouk (1952), Dědeček automobil (1956) a další |
Nositel Řádu Tomáše Garrigua Masaryka (1991) |
David Radok převzal jako režisér nejlepší inscenace roku na českých jevištích z rukou ministra kultury Pavla Dostála zlacený vavřínový věnec vítěze. |
David Radok. |
Vladimír Franz získal cenu za hudbu k Shakespearovu Hamletovi, který uvedlo královéhradecké Klicperovo divadlo. |
Vladimír Franz |
Jan Potměšil z Divadelního spolku Kašpar získal cenu v kategorii herec za ztvárnění Richarda III. |
Jan Potměšil z Divadelního spolku Kašpar získal cenu v kategorii herec za ztvárnění Richarda III. |
Klaudia Dernerová a David Radok, jimž inscenace Šostakovičovy opery Lady Macbeth Mcenského újezdu vynesla Ceny Alfréda Radoka za rok 2000. |