Navíc Radiohead byli v posledních letech nadmíru pracovití. Za sebou rychle jdoucí tituly Kid A, Amnesiac a „živák“ I Might Be Wrong se dají považovat za volnou trilogii. Ta kapelu zavedla i do mlžin computerrockové tíživé psychedelie, která však mohla být bažinou. Novinka Hail To The Thief hledá cestu ven.
Paradoxní na tom je, že ve vývoji kapely jde vlastně o krok zpět k čitelnějším písním a odvětranějším depresím. Každopádně Radiohead ožili, v tom má zpěvák Thom Yorke pravdu. Kapela se posouvá blíž k posluchačské mase, aniž by ochudila ochutnavače zvuků.
V písni Sit Down. Stand Up je obsaženo vše, čím mohou být Radiohead přitažliví: nezaměnitelný bolestínský hlas Thoma Yorka, sugestivní těkavá zvuková hmota vyzařující do prostoru a samozřejmě melodie, jež se vine jejich hudebním vesmírem jako Mléčná dráha.
Kdo uslyší jen tuto skladbu, je lapen a může jít dál k vláčnému songu Sail To The Moon, který zní, jako by jejNeil Young zpíval z kabiny Apolla 11, zatímco píseň I Will je natočena jenom s hlasem a kytarami.
Song The Gloaming postupně, jak se rytmus valí, houstne s vrstvami elektronických zvuků. Ve svém roztěkaném hudebním konceptu se Radiohead drží písňových koster a zoufajícího hlasu Thoma Yorka jako námořníci vesel. A dobře činí.
Pomineme-li politické invektivy na adresu George Bushe (píseň 2 + 2 = 5 je narážkou na Bushovo aritmetické vítězství v prezidentských volbách), Radiohead zůstávají v terénu, který si již vykolíkovali. Potřebovali se zastavit a připomenout si, co všechno umí.
Vyšlo to dobře, ani čekatelé na nové výboje nebudou zklamáni. V soustředění se na písně je kolekce Hail To The Thief krystaličtější a naprosto uhrančivá.
 Členové skupiny Radiohead s cenou Grammy za Nejlepší alternativní album, které kapela získala za desku Kid A. |
