RECENZE: A Moon Shaped Pool jsou prostě další Radiohead. Nic víc, nic méně

Hudební svět tím žije od začátku května. A konkrétní zpráva, že digitálně vydají nové album v neděli, udělala z minulého víkendu "víkend Radiohead".

Radiohead | foto: Primavera Sound

Radiohead: A Moon Shaped Pool (obal alba)

Ale není to všechno, shakespearovsky řečeno, „mnoho povyku pro nic“? Nejprve byly dva singly/klipy. Jeden 3. května s názvem Burn The Witch, s loutkovým videem, které je přes všechnu animátorskou hravost hodně temné a dotváří dramatickou smyčcovou hudbu. Za necelý týden má „naklikáno“ přes deset milionů diváků.

Druhý klip Daydreaming vydali Radiohead o tři dny později. K minimalistické hudbě postavené na ostinátním klavírním motivu se snově prochází poněkud neupravený Thom Yorke v režii slavného Paula Thomase Andersona (Magnolia, Až na krev) vzájemně spojitými a přitom nesouvisejícími prostředími s výrazem mezi potměšilým úsměvem a neklidem hledajícího. Druhý klip vypovídá o albu, které dostalo název A Moon Shaped Pool, mnohem víc.

Hledání a potměšilost

Radiohead jsou jednou z těch kapel na současné scéně, o kterých se mluví jako o alternativních a experimentálních. To je však pravda jen zpola. Totiž z pohledu „velkého popu“. Do něj skutečně přináší parta kolem frontmana Thoma Yorka a hudebního mozku kapely, kytaristy Jonnyho Greenwooda, prvky předtím v podstatě neslýchané, dokonce by se dalo říct avantgardní.

A Moon Shaped Pool

75 %

Radiohead

XL 2016

Údělem a hlavně zásluhou Radiohead, stejně jako třeba jejich generačních druhů Blur, kteří to mají podobně, zvlášť v mladší tvorbě, je tyhle prvky „odjinud“ zpřístupnit milionům fanoušků, kteří čekají na každý tón kapely jak na slovo boží. V historii to není poprvé: třeba takoví Beatles ve své vrcholné formě pracovali (s „trochou pomoci“ George Martina) navlas stejně.

Ve skutečnosti jde o popularizaci hudebních postupů, které hudební tvůrci už dávno objevili, jen na ně nebylo tolik vidět. Což není výtka vůči Radiohead, naopak. Skoro každá avantgarda, zjednodušeně řečeno, začíná ve sklepě a končí v televizi. Což pro její protagonisty zpravidla bývá tragédie, ale pro kulturu jako celek naopak přínos.

Má svou magii

Tohle není pro Radiohead nic nového. Pro svůj žánr zcela nepochybně a navážno hledají to nejzajímavější, to prostě nelze přeslechnout. Zároveň to však dělají s onou trochou potměšilosti těch, kteří dobře vědí, kde hledat a jak to šikovně použít, aby to působilo jako ryzí originál.

Thom Yorke

V tomto smyslu je album A Moon Shaped Pool vyseknuté podle stejného mustru jako všechny desky Radiohead po Kid A. Kde jejich hledačství, přiznejme si to, působilo nejautentičtěji, protože přišlo po fenomenálním úspěchu posluchačsky velmi vstřícného OK Computer.

Zvukový svět nových (nebo spíš staronových) Radiohead má pořád svoji magii. Stojí za to ho opakovaně zkoumat. Uvědomovat si, že kdysi kytarová kapela, v níž jsou dodnes tři hráči na tento instrument, vlastně strunné nástroje používá jen okrajově.

Nebo to, jak se Yorkovo „kníkání“ (jež je pro dost lidí důvod, proč Radiohead nemohou přijít na chuť) krásně váže nejen se syntetickými zvuky, ale i elektrickým pianem a smyčci. Ale to jsou jen detaily. Hlavním faktem je, že kdo od novinky čeká „progresivní klasiku“ typických Radiohead, dostane ji.