Britská pětice Radiohead si pro českou premiéru nachystala skutečně netradiční program. Jako by před diváky vybalila krabičku Bertíkových kouzelných fazolek, kterými se cpe Harry Potter. Na vysvětlenou: sladkosti z tohoto balení chutnají každá jinak a některá dokáže překvapit nečekanou (i nepříjemnou) chutí.
Každá krabička je jiná, což Radiohead splnili tím, že skladby opět hráli v jiném pořadí než na jarních zastávkách v Jižní Americe či naposledy v dolnorakouském Sankt Pöltenu, kde vystoupili na festivalu Frequency. - Čtěte Radiohead poslali bouři emocí na Rakousko
Tentokrát ovšem nevybalili největší jistoty: na hitovku Creep dlouhodobě nesouhlasně kroutí hlavou (byť se jí Argentinci i Chilané dočkali), nezazněly ani pecky Kid A, Paranoid Android či Karma Police. Zato z posledního alba In Rainbows (V duhách), vyznamenaného cenou Grammy za nejlepší alternativní desku roku, si Yorkeovi kamarádi zahráli hned sedm kousků. A začalo se dvacet minut po dvacáté stylově otvíračkou desky - 15 Step.
Dát ruce nahoru a chytit správný rytmus nebylo těžké. S očima přibitýma na pódium se začalo okamžitě pohupovat na osmnáct tisíc fanoušků, kteří si své zážitky sdělovali v angličtině, němčině, španělštině, francouzštině i holandštině.
Hudební experimentátoři jim za příjemnou atmosféru naservírovali žánrovou všehochuť. Nepravidelný takt se střídal s přímočarou rockovou harmonií, elektronika se příjemně objímala s jazzovými motivy a při Yorkeově falzetovém kňučení lidé tleskali a obdivně pískali.
Radiohead v PrazeHlavní část: 15 Step - There There - Weird Fishes/Arpeggi - All I Need - Lucky - Nude - Morning Bell - 2+2=5 - A Wolf At The Door - Videotape - (Nice Dream) - The Gloaming - Reckoner - Exit Music - Bangers And Mash - Bodysnatchers - Idioteque |
Kdo jiný umí zkombinovat nablble něžný xylofon a zároveň praskání starého tranzistoráku? Kdo s absolutní přirozeností přebíhá mezi jednotlivými nástroji a bez prodlev rozvíjí nové melodie? Kdo dokáže jedním "Okay?" strhnout dav k řevu? Ano, oni. Ti, kteří věnovali jednu z písní pražskému rodákovi Franzi Kafkovi. "Je mrtvej, tak mu to asi bude jedno," ozvalo se z mikrofonu, jako jediná mluvená věta večera.
Dvacet procent hodnocení patří bezpochyby fantastické světelné podívané. Ze zdánlivě nevzhledných tyčí, které ještě za světla sjely nad pódium, se díky duhovým (ve stylu poslední desky) proměnám stala jedna z nejpřitažlivějších scénografií vůbec.
Blankytně modrá - stříbřitě našedlá - starorůžová - provokativní oranžová - tepající rudá - námořnická modř - kontrastní červeno-zelená kombinace - fialková - lahvová zeleň - hřejivě žlutá - křiklavě růžová - psychedelická fialovo-oranžová jedovatost - modro-žlutá harmonie - modř pomněnková i nebeská a srdci nejbližší červená. Právě (s) takovými barvami hráli Radiohead. A když se připočítá, že venkovní areál umožnil v Yorkeových ploužácích vytasit nad hlavy i zapalovače, deset navíc.
Mluvit o hudbě Radiohead je stejně tak hloupé jako tancovat o architektuře. Výjimečnost snových vteřin, jež mimoděk ubíhají před očima, je zkrátka nezachytitelná. A Britové jen potvrdili, že ji umí mistrně vyvolat, vyšponovat a uchovat.
RADIOHEAD
Praha, venkovní areál Výstaviště, 23. srpna 2009. Předkapela: Moderat.
Hodnocení iDNES.cz: 90 %
