Vyplývá to z hitparády Rádio 2002, již vydala česká pobočka Mezinárodní organizace fonografického průmyslu IFPI. Žebříček vypracovala na základě svých každotýdenních přehledů nejhranějších písní ve více než sedmdesáti českých rozhlasových stanicích. IFPI sleduje frekvenci skladeb od vzniku republiky, oficiální statistiky vydává od roku 1998.
Co je české, to je hezké
Trend rostoucího podílu domácí tvorby potvrzuje i výsledek hitparády nejprodávanějších alb v prosinci roku 2002 - tady se na prvních dvanácti místech objevily jen češké desky. Interpretací tohoto jevu najdeme řadu. Může to být typický český konzervativismus. Mluví pro něj časté povzdechy z hudebních vydavatelství, jak je u nás těžké prosadit každou novou tvář.
Nepochybně se v tom projevuje také snaha řady rozhlasových stanic, které se snaží jít posluchačům na ruku a prezentovat domácí hudbu jako nejdůležitější položku svého vysílání. Zároveň se však nabízí paralela s některými evropskými zeměmi, kde v osmdesátých letech těsně před vstupem do EU vznikl na krátkou dobu podobný výrazně nacionalistický hudební trend.
Vysoký podíl domácí tvorby svým dílem drží nad vodou místní gramofonový průmysl a s větší či menší mírou kvality podporuje domácí kulturu. Jeho výsledkem je však na druhé straně uniformita větší části českých rádií, protože nabídka domácí tvorby nepřekračuje ročně asi čtyřicítku hitů, které mají šanci na úspěch u širokého okruhu publika. Hrají je tedy všichni, takže například v Praze můžeme novou píseň Kryštofa, Lucie nebo No Name slyšet na různých stanicích v průběhu jedné hodiny až čtyřikrát.
Konec dětských kapel?
Nejhranější zahraniční skladby v rádiích pak jakoby kompenzují negativní rysy hlavních představitelů domácí tvorby. Mezi první dvacítkou proto najdeme hlavně zpěvačky a zpěváky velkých hlasů a emocionálního prožitku: původně frankofonní Kanaďanku Celine Dionovou a anglicky zpívající Kolumbijku Shakiru dokonce se dvěma zásahy.
Do první desítky se vešla ještě německá soulová hvězda Sarah Connorová a syn slavného španělského pěvce Julia Iglesiase Enriquo. Prvním opravdu angloamerickým interpretem je až na desátém místě Ozzy Osbourne s písní Dreamer. I to vypovídá o velkém posunu ve světě populární hudby, který se pod pláštíkem angličtiny stále více globalizuje.
Alespoň na čas zatím odzvonilo teenagerským kapelám, které na konci devadesátých let doslova zamořily celosvětovou hudební scénu. Dětský (a pro showbyznys velmi důležitý) trh se natolik proměnil, že se momentálně nevyplácí zavádět nové mladičké interprety; jejich jedinými zástupci ve špici českého rozhlasového žebříčku jsou pouze A1 a Atomic Kitten.
V této situaci dali rozhlasoví programátoři přednost známým a vyzkoušeným hvězdám. Nemusí to být úplně negativní trend - spolu se Španělskem jsme například posledními zeměmi, které ještě dovedou ocenit i britského veterána Mika Oldfielda. Naopak se u nás nedaří černým interpretům. Když nepočítáme zpěváky anglických skupin Lighthouse Family a Morcheeba, není v první padesátce jediný.
A poznámka nakonec
Rozhlasový žebříček představuje skladby, na nichž se shodne co nejvíc stanic. Jsou to písně, které vyhovují jak starším, tak mladším posluchačům. Není však pevným pravidlem, že nejhranější písně roku zůstanou ve zlatém fondu rádií i pro příští léta. Naopak, výzkumy ukazují, že řada nejúspěšnějších hitů minulých let tehdejší popularitu ztratila a dnes už se vůbec nehrají.
|
RÁDIO 2002 |
|
1. Lucie - Daniela |
| Poznámka: Hitparáda bere v potaz nejen počet přehrání v rádiích, ale také počet posluchačů, kteří byli určitými písněmi osloveni. Její hlavní nevýhodou je, že pokrývá kalendářní rok, což znevýhodňuje skladby, které se hrají na přelomu roku. |
|
Zdroj: IFPI |
 Sestava, která už neplatí. Robert Kodym, P.B.Ch., Michal Dvořák a David Koller se postavili do pole jako Led Zeppelin na známé fotografii ze 70. let. |
