Radhošť: mladý film o starém světě za kopci

Studenti sobě! Tak lze nazvat nový český film Radhošť, složený z povídek tří posluchačů FAMU a čtvrtým šířený v kinech. Co mají příběhy společného? Dechovku, slivovici, tepláky, slepice, trabanty, guláš, mopedy, koně. Také dojemné obrázky čistě mužských domácností se špinavým nádobím, ledabyle vyždímaným prádlem, záhadnými zbytky jídla. A především čas, moře času, jenž se líně valí mezi zamženými kopci a hospodskými stoly v kraji, kde „je krásně, i když je hnusně", jak náladu celého triptychu mudrlantsky pojmenují dva z hrdinů.

Radhošť je zajímavou vizitkou každého z tvůrců zvlášť i té části generace, jež od módních látek ztracenců velkoměstské civilizace utíká do vsí a samot. Za rázovitými starousedlíky a hospodyněmi v zástěrách, do míst, kde dny plynou v neměnné neuspěchanosti - je léčivá, je i k zbláznění, ale pro místní přirozená.

Žádný z autorů se postavičkám ani nevysmívá, ani je nezdobí folklorní svatozáří zapadlých vlastenců v přírodní idyle. Ovšem jednotlivé epizody odlišuje způsob, jakým filmaři své hrdiny vnímají. Zahrádku ráje natočil Bohdan Sláma v roce 1994, dnes v ní lze tedy vidět slibnou „přípravku“ na jeho celovečerní Divoké včely. Jde o něžnou grotesku z ospalého nádražíčka, kde vrchol modernosti představuje zbytečná budka hrdě nazvaná Information a kde je nutno dostrkat klátivého hrdinu k trpné ženitbě. Styl drobné hříčky je založen na kouzelných detailech, například svatebních darech v podobě plyšového krokodýla a Havlova obrazu; tvůrce stojí opodál coby pobavený, ale chápavý pozorovatel.

Servisní článek k filmu najdete ZDE.

Otevřená krajina svobodného muže z roku 1999, druhá, nejzralejší a nejčistší z povídek, jde dál. Její autor Pavel Göbl už posílá mezi „domorodce“, do chalupy starého mládence, svého vrstevníka, studenta na prázdninách. A vztah, který mezi muži pomalu vzniká, pak líčí bez citových nátlaků, s humorem vzácně nekřiklavým a chlapsky samozřejmým. Kůň ve výčepu, mandelinky v mrazničce, striptýz na objednávku či taneční lekce jsou hravé střípky v mozaice dní „bez bab“, dní osamělosti a touhy. Mladík přišel a odešel; stalo se však víc, než jeden i druhý dokážou vyslovit.

I v závěrečném příběhu Radhošť (2001) vpouští Tomáš Doruška do zapomenuté výspy městské vetřelce, otce s dětmi, kteří z dědečkova políčka vybírají kamení. Osobní pocta předkům se tu potkává s formálně zajímavým, leč překombinovaným tvarem: mystika a lyrika, cimbál a divoženky se srážejí s téměř dokumentárním výslechem hrdinů. Nicméně uvnitř „trojfilmu“ má i takový postup svůj smysl a řád.

Fotografie z filmu Radhošť.

Fotografie z filmu Radhošť.

Fotografie z filmu Radhošť.

Fotografie z filmu Radhošť.

Fotografie z filmu Radhošť.

Fotografie z filmu Radhošť.

Fotografie z filmu Radhošť.

Fotografie z filmu Radhošť.

Fotografie z filmu Radhošť.

Fotografie z filmu Radhošť.