Spisovatelka Rada Billerová

Spisovatelka Rada Billerová | foto: Profimedia.cz

Román líčí příběh dívky, jež prošla Stalingradem. A stát jí ukradl piano

  • 3
Knihu Melounová slupka napsala Rada Billerová a nyní vychází v češtině. Líčí spletitý osud ženy, která si za války domov vozila ve svém srdci.

Kdo se skrývá za jménem Rada Billerová, které je uvedeno na obálce knihy Melounová slupka? Raisa Čachmachčeva, původně Ázerbájdžánka, po otci Arménka, po matce Židovka. V dětství se dostala do osvobozeného Stalingradu, do Moskvy a s manželem pak do Československa, které pro ni tehdy bylo západní zemí.Od roku 1970 žije v Německu.

Obálka knihy Melounová slupka

Jméno přijala nakonec po svém manželovi, u nás je známý i její syn, spisovatel Maxim Biller. O svém životě napsala knihu Melounová slupka. Vyšla jak v ruštině, tak v němčině a teď je konečně k mání česky.

Setkání rozhodlo

Je to poutavý příběh o spletitém osudu, jehož hlavní hrdinka Lea měla jednoduše štěstí. Na rozdíl od mnoha jí podobných přežila válečné útěky z Moskvy do Baškirska, čerstvě osvobozeného Stalingradu, do Baku, pak emigraci i vykořenění. Domovem je pro ni Baku, kde se narodila, její život však dokládá víc než jakýkoli jiný, že domov si vozíme ve svém srdci, ať jsme kdekoli.

Melounová slupka je název jedné podkapitoly, v níž uprostřed Stalingradu sedí Lea v okně a jí meloun, obrázek je to téměř idylický. Dole na dvoře za ostnatým drátem pracují pod dozorem ruských pušek němečtí zajatci, a když děvčátko odhodí zbytek melounu, vrhne se na něj jeden z uvězněných, byť je to jen roztříštěná slupka, a vděčně ji sbírá. "Holčička, která se strachy z vlastní rozpustilosti chtěla nejdřív schovat, se teď jen hloupě pitvořila, šklebila se a vyplazovala jazyk, jako by se chtěla pomstít za to, že nezasáhla, co zasáhnout chtěla - a vůbec za všechno," píše Billerová. Malé lidské osudy, emotivní rozhodnutí a těžké rány udílené krutou historií dvacátého století se mísí ve stalingradském výjevu.

Po válce potkala Lea Šimona a to rozhodlo o její cestě dál na západ. Když se jí zeptal, zda by si uměla představit stěhování do Československa, odpověděla: "No bože, když už jsem byla za polárním kruhem a u Kaspického moře, tak klidně pojedu i do Československa!" Do Prahy se vydali až v polovině padesátých let, už s dceruškou Lenkou. Syn Maxim se narodil u Apolináře v roce 1960. O osm let později přišlo horké léto 1968, které se vrylo do paměti nejen hlavní hrdince. Chvatný odjezd na Západ, byt v Praze nechali jen tak, klíče schovali k přátelům, i když vize, že se sem za nějaký čas vrátí a najdou vše nedotčené, se už tehdy jevila jako pomýlená.

Koho asi zabil?

Vrátili se - po třiceti letech, zařízení z bytu zmizelo kdovíkde, už ho dávno obývali jiní. Jen u těch přátel Billerovi zazvonili a vešli dál: "V obýváku Lea spatřila jejich sekretář, na poličce jejich rádio Grundig a na zdi visely Leiny oblíbené starožitné hodiny." Pouze piano, které provázelo Leu od narození a patřilo k rodinným klenotům, piano, které přežilo transport přes půl Rusi a nakonec se stěhovalo s dívkou i do Prahy, propadlo komunistickému státu.

Hamburk, nový domov a další setkání. Dějí se dodnes. Třeba to ze závěru knihy, kdy Lea potká stařenku, jejíž manžel byl za války u jednotek SS a bojoval na ruské frontě. Koho asi zabil u Stalingradu, v době, kdy se s maminkou strachovaly o otce a utíkaly z místa na místo? Melounová slupka vychází v nakladatelství Novela Bohemica v překladu Ivy Dvořákové.