Francouzský režisér Luc Jacquet se vrátil do Antarktidy k tučňákům císařským a navazuje tam, kde minule skončil: malého hrdinu čeká první pouť k moři. Českým komentářem ho provází Tomáš Hanák.
„Jako potenciální royalista o císařských tučňácích samozřejmě vím, po filmu ještě víc. A je mi líto, že vývoj šel špatným směrem – místo lidí měli na planetě dominovat tučňáci, kteří by občas točili filmy o podivných tragikomických tvorech zvaných lidé,“ prohlašuje Hanák. Ve svém nadšení pro film navíc tvrdí: „Nejenže je určen pro děti i pro dospělé, já bych ho promítal dokonce v krematoriích a na hřbitovech. Naprosto jedinečné vlastnosti a schopnosti tučňáků i ledové království, ve kterém žijí, prostě musí ohromit každého,“ věří herec.
Jenom lituje, že sám Antarktidu neviděl: „Jel bych hned! Když čtu o polárních stanicích Masarykovy či Jihočeské univerzity, vždy mě zamrzí, že už asi nikdy nebudu studentem.“
Putování tučňáků: Volání oceánu sice už nemá prvek překvapení jako první díl, zato mohlo využít modernější technologie. Záběry ve vysokém rozlišení byly zachyceny pomocí ponorek nebo dronů, nadto režisérův potápěčský tým uskutečnil světovou premiéru, když v Antarktickém oceánu provedl sérii ponorů do hloubky více než sedmdesáti metrů.
Poprvé kamera mapovala podmořský život tučňáků. „Byli ještě krásnější než v mých vzpomínkách,“ líčí Jacquet, který má za sebou dokumenty Tajemství lesa či Nebe a led i hraný snímek o přátelství dívenky a šelmy Léto s liškou.
