Kniha představuje první souborné zpracování tématu homosexuality v české kultuře, konkrétně v literatuře, výtvarném umění, divadle a filmu. České osobnosti, díla a fenomény jsou přitom vždy vztahovány k obecnějším tendencím euroamerické kultury a jsou analyzovány metodami vycházejícími z vývoje příslušných disciplín světové vědy.
Ve čtrnácti monografických kapitolách jsou zde shromážděny dosud méně známé či jen částečně reflektované poznatky o homoerotickém cítění či přímo homosexualitě v díle jednotlivých českých umělců. Až na výjimky jsou v centru pozornosti díla přispívající k formování novodobé homosexuální identity a vnímaná v homosexuální komunitě jako kanonická.
V literární oblasti mapuje Martin C. Putna zmínky, související s homosexualitou už od staré české literatury a hovoří o témže tématu i v kontextu novodobé české literatury. A to jak ve smyslu reflexe homosexuálních vztahů (často prostřednictvím jejich zesměšňování), tak tvorby autorů, jejichž vlastní homosexualita tak či onak ovlivňovala literární dílo (z nejznámějších Julius Zeyer, Jiří Karásek ze Lvovic, Ladislav Fuks či Jiří Kuběna).
Pohledy dalších literárních badatelů Lukáše Motyčky, Roara Lishaugena, Jana Seidla a Michala Čuřína se zabývají spíše detailními a marginálními aspekty tématu, které ale hlavní Putnovy stati významně doplňují.
Oddíl, věnující se výtvarnému umění, začíná jedním z – pro laického čtenáře – nejobjevnějších příspěvků knihy Možnosti queer interpretace staršího českého umění kunsthistorika Hynka Látala, navozující otázky homosexuálního chápání prvků gotického, renesančního a barokního, a to převážně duchovního výtvarného umění.
Nepostradatelnými v rámci zaměření knihy jsou samozřejmě samostatné kapitoly, věnované jak významným postavám Jana Zrzavého a Toyen, tak celého směru, totiž české dekadence. A pod úhlem dnes už zcela otevřeného pohledu je samozřejmě nahlédnuta i současná výtvarná scéna.
Závěrečný oddíl knihy patří divadlu (v něm probírá homosexualitu jako téma Jan Kerbr) a filmu. Povšechný nástin problematiky uvádí Martin C. Putna výmluvným titulkem Od Kršky do Trošky (začíná ale už vlastně u začátku meziválečného období a končí u současné filmařské mladé generace), velmi hluboký pohled na divadelnickou tvorbu režiséra Václava Kršky do roku 1945 přináší Lukáš Nozar.
Kniha Homosexualita v dějinách české kultury přináší už ne snad tabuizovaný, ale rozhodně nikterak běžný pohled na českou kulturní historii i současnost, a to velmi přístupnou formou. Zároveň je styl knihy prost jakékoli senzačnosti či snad senzacechtivosti a kdo by snad čekal seznam homosexuálních umělců v české kultuře, bude určitě zklamán.
A na druhé straně: přestože někteří z autorů sami patří k homosexuální komunitě, kniha netrpí ani nepřípadnou heroizací některých umělců či trendů. Přispěvatelé rozhodně nepíší odtažitě od svého tématu, naopak, žádné nepřípadné emoce zde ale nenajdeme. Nejde ostatně o queer-aktivisty, nýbrž kulturní badatele. A jejich kniha ta je prostě "jen" dobře napsaným objektivním dílem na mimořádně zajímavé téma.
