Olomoucký rodák Miroslav Šnajdr (1938), malíř, který je věrný svému hledání a intimnímu dílu bez rozmáchlých gest, se jako jeden z nemnoha mimopražských umělců za posledních třicet let prosadil na výtvarné scéně.
Až skromně působí jeho malby, přestože je i autorem parafrází Klimta či renesančních mistrů – vždycky se v těchto reminiscencích zrcadlí obdiv k velkým jménům dějin umění spíš než touha je přesáhnout. Ale nejsou to jen klimtovské a francescovské variace.
Miroslav Šnajdr má a sebou období tvorby charakterizované biblickými motivy, stejně jako čirou abstrakci, expresivní i geometrickou. Všem těmto fázím jeho uměleckého vývoje je nadřazena snaha "rehabilitovat krásnou malbu", jak napsal výtvarný teoretik Jiří Valoch.
Harmonizovaná malba
Výstava mapující padesát let Šnajdrovy práce představuje všechna hlaní období autorova tvůrčího zaměření – expresivní barevné palety, arcimboldovská zátiší, kresbu v malbě i inklinaci k bílé a pastelovým jemným tónům, variace a podobizny Klimta, Chagalla, Rousseaua, Filly i Miróa, Botticelliho a Raffaelova témata i autorovy úplně první kresby a malby. Nejstarším vystaveným obrazem je portrét slavného básníka Rabíndranátha Thákura z roku 1959.
A přestože těch dalších padesát let práce utvořilo ve Šnajdrových výrazových prostředcích oblouk stále zakotvený v informelu, rozkošatěl se za tu dobu do lyrických kresebných komentářů malby i do enkaustikou zformulovaných ód na mistry.
Všechny tyto malířovy polohy výstava obsáhla a všechny jsou s velmi podrobnými texty, biografií i poznámkami také součástí katalogu/monografie. A tu je dobré si ve foyeru Domu pánů z Kunštátu alespoň prolistovat, protože jednotlivá Šnajdrova tvůrčí období nemají ve výstavě samostatné panely, pouze popisky s datací.
Málokdo o Šnajdrovi ví, že byl kromě malíře i výborným hudebníkem, léta hrával jako hornista s Moravskou filharmonií. "Dokážu harmonizovat malbu," říká o sobě hudební terminologií a je to jedna z nejpřesnějších charakteristik jeho práce.
Jemná intimní výpověď jeho "ježatých" kreseb i hmatatelná expresivní malba jako by byla jasně předznamenaná, ať v dur či v moll, vždycky čistě. Ovlivněn svým otcem, krajinářem Františkem Šnajdrem, Františkem Hudečkem, Emilem Fillou, Bohumilem Kubištou, Janem Zrzavým, secesí i impresionismem, kreslí Šnajdr mezi všemi těmi vlivy svoji jasnou kresbu vytrvale už padesát let.
Hluchý k postmoderním tendencím, novým médiím i současným avantgardám trvá na svém a po šnajdrovsku komentuje postmoderní, nový a současný svět.
Chybí tu vysvětlení Šnajdrova brněnská expozice však má jednu zásadní chybu. Je jí absence vysvětlujících panelů, které jsou v případě retrospektivy nezbytné a nenahradí je ani (navíc finančně ne všem návštěvníkům dostupný) katalog.
Ten by ovšem zasloužil minimálně o desítku procent vyšší hodnocení, připomíná totiž i "zapomenuté" texty teoretiků umění publikované o Šnajdrově práci před desetiletími a jeho obrazová část je více než vyčerpávající – v expozici chybějí Šnajdrovy depresivnější uhly z konce devadesátých let.
Pozitivem je naopak snaha nedržet za každou cenu přesnou chronologii a koncipovat výstavu v cyklech navázaných na jednotlivé místnosti. Podobně jako je tvorba Miroslava Šnajdra autentickým prožitkem z vlastní harmonizace malby, je i jeho brněnská retrospektiva harmonická – neurazí, nedemonstruje naléhavost, jen představuje vlídný intimní svět, na němž/v němž Miroslav Šnajdr už půl století pracuje.
MIROSLAV ŠNAJDR ST. - VÝBĚR Z TVORBY 1961–2009
Dům pánů z Kunštátu, Dominikánská 9, Brno
kurátor Miroslav Schubert
HODNOCENÍ MF DNES 70 %
