Snad i proto řada dramaturgů tuto cílovou skupinu ignoruje.
Režiséra Jakuba Kroftu z hradeckého Draku to vyprovokovalo k nové autorské inscenaci, jejíž téma není na dětském divadle příliš obyvklé.
S dramaturgyní Zorou Vondráčkovou přiznaně inspirováni knihou Lewise Carrola Alenka v říši divů připravil s kompletní hereckou družinou Zamilovanou Alenku - Romanci z ulice pro všechny milované a nemilované. Chcete-li žánr, mluvme o detektice, crazy komedii, generačním muzikálu i sociálním dramatu.
Podtitul je důležitý, protože Kroftova Alenka, třináctileté dítě právě zmatené první láskou, se neocitne v Carrolově fantaskní bizarnerii za zrcadlem, ale na současné ulici. Tam platí jiné zákony než v bezpečí pokojíku s kočárky a plyšovým medvědem.
Alenka Petry Cicákové - výborně zvládnutý protiúkol pro jinak bytostnou komediantku - je zdánlivě křehká, naivní, vyplašená, ale zdravě umanutá pomoci milému z policejní cely a vůbec bezelstně konat dobro.
Je to další z postav tiše hlásající kroftovský leitmotiv: Pomož a bude ti pomoženo. Její uniforma hodné školačky kontrastuje s typickými „hadry“ a účesy vrstevníků, jimž se mnohokrát opakovaná věta "To je hustý!" stala mantrou primitivního kmene reagujícího tak na údiv, leknutí i nadšení.
Výborným nápadem - a pro vyznění inscenace nejdůležitější figurou - je všudypřítomný Alenčin dávný přítel, obří plyšový medvěd (obdivuhodně tragikomický Václav Poul), sarkasticky i smutně naznačující, že hrdinčině dětství i jeho opečovávání zvolna zvoní hrana.
Jeho věčné "Alenko, pojď domů!" je nepopsatelné. Zamotaná story, v níž hrají roli ukradené džínsy, protřelá rebelka Zuzi, chodníky, hudební klub, "hejsci z ulice" i Alenčin otec a Zuzina matka, oba opuštění, má dravé klipové tempo poháněné nepodbízivou živou hudbou Jiřího Vyšohlída.
Je v ní bluesrockový křik i hiphopová rebelie, v níž pubescenti, navenek vzdorovitě zaťatí, umí autenticky vykřičet své pocity osamělosti, smutku a touhy. Texty Jana Kašpara ze sbírky Tulikráska v sobě mají otevřenost, expresivitu i dar postihnout slovy věci pouze tušené.
Nejsilněji zapůsobí při dívčím duelu sokyň Zuzi a Alenky. Nenásilně, ale jasně Krofta říká, že nedostatek lásky a pocit samoty vedle dospělých, kteří si mnohdy ani sami se sebou nevědí rady, vede ke zkratům chování umocněným generační vzpourou.
Krofta mluví otevřeně, nevysmívá se a ještě přidává obrazy - při úprku za aktéry promítá film s šedivou ulicí, při zatýkání nechá dva policisty k politování chovat se jako v protiteroristické jednotce, při vstupu do klubu má divák opravdu pocit, jako by otevřel opocené dveře podniku, v němž "to žije".
Občas je "crazy humoru" nadbytek, to když Alenčin nepraktický otec (Jiří Vyšohlíd) dohání své rande v obřích kalhotách. Herci si od postav drží přesný odstup na hraně mezi jasnou karikaturou a uvěřitelným charakterem.
Může se zdát, že Alenčina "akční" hodina trpí lehce kostrbatou zápletkou, v níž se z nešťastné lásky věší prodavač kalhot a křičí hysterická matka, ale publikum, na které hra míří, jí rozumí a bere ji za svou.
Vždyť se v ní citlivě - poeticky i slovníkem ulice - mluví o ztrátě bezpečí při prvním nárazu do reality i o rozpacích z dosud neznámých pocitů. Divadlo Drak Hradec Králové - Jakub Krofta a Zora Vondráčková: Zamilovaná Alenka. Režie Jakub Krofta, výprava Marek Zákostelecký, hudba Jiří Vyšohlíd. Premiéra 26. listopadu.
 Fotografie z divadelního představení Zamilovaná Alenka - Romance z ulice, které nastudovalo hradecké divadlo Drak. |
