Diana (obálka knihy)

Diana (obálka knihy) | foto: BB/art

Psát o Lady Dianě bez emocí ještě asi nelze

  • 4
Dne 31. srpna 1997 ve 4 hodiny ráno byla princezna Diana pařížskými lékaři prohlášena za mrtvou. Její život i smrt připomíná nová biografie Sarah Bradfordové, nazvaná pouze Diana.

Knih na stejné téma se ve světě dají napočítat desítky a mnohé z nich vyšly za poslední dekádu i v českém překladu. Je sice fakt, že v posledních letech zájem o populární celebritu logicky povadl, v těchto dnech se ale opět dostává v souvislosti s kulatým výročím tragické události zpět na titulní stránky. Vydání životopisu právě nyní je tedy logické.

Jedná se o knihu aktuální, jejíž originál vyšel v Británii vloni. Nezabývá se ale ničím, co následovalo po Dianine smrti, autorka skutečně popisuje pouze princeznin život, úmrtí a pohřeb. Je to škoda, širší časové souvislosti a reflexe Dianina kultu by knihu nepochybně obohatily.

Autorka, jež má mimochodem za sebou řadu biografií historických i soudobých celebrit včetně životopisů britské královny Alžběty, Jacqueline Kennedyové Onassisové či Lucrezie Borgiové, vychází ve svém více než čtyřsetstránkovém díle jak z dostupné literatury a novinových článků, ale především z osobních rozhovorů s řadou lidí, kteří byli princezně Dianě nablízku.

Právě tím se Bradfordové kniha chce odlišit od dosavadní často značně pokleslé, mýtotvorné a sentimentální literatury na stejné téma. Nedaří se jí to vždy, nikoli ale výběrem faktů jako spíš stylem psaní: i z jejího rukopisu je cítit značná náklonnost k objektu zkoumání, což se sice úplně neslučuje s postavením "historičky" (jak je na záložce označována), ale v souvislostech britského kultu ji lze alespoň chápat.

Přestože má autorka knihu zřejmě poctivě "odchozenou" i "odsezenou", nikterak zásadně naši představu o "Lady Di" nemění: vyzdvihuje především její dobré stránky, zdůvodňuje její psychické i fyzické problémy, sice nezastírá ani stinné povahové rysy (ať už vrozené či získané), ale rozhodně na ně neklade důraz. A hodně hovoří pochopitelně i o tom "čtenářsky nejpřitažlivějším", jejích milostných aférách.

Je třeba kvitovat, že se Bradfordová snaží minimalizovat při svém psaní a při citování pamětníků emoce. Doba deseti let od "romantické" smrti je ale asi přece jen příliš krátká na to, aby se jí to povedlo zcela.

Sarah Bradford: Diana
BB/art, 432 stran