Není divu, že většina emigrantů se k tomuto nepříliš šťastnému období nerada vrací. A žádný velký spisovatel, který by z tohoto zážitku vytěžil skutečné drama, jako třeba Arnošt Lustig z německých koncentráků, těmito přestupními stanicemi asi neprošel. Studie o politických bojích mezi jednotlivými zájmovými skupinami, bojích přenesených z Československa do těchto táborů, dávají úzký a ne zcela pravdivý pohled. Nyní si můžeme přečíst knihu českokanadského historika Bořivoje Čelovského Emigranti - Dopisy uprchlíků z prvních let po "vítězném únoru" 1948. Čelovský získal obrovskou korespondenci bývalého národně socialistického poslance Oty Hory, již tento politik vedl s uprchlíky. Z ní historik vybral nejzajímavější dopisy, které opatřil důkladnými komentáři a poznámkami.
Četba dopisů neznámých lidí, většinou vytržená z jejich osobního kontextu, není jednoduchá, čtenář by se leckdy chtěl o jejich osudech dovědět víc. Nicméně podává syrový a plastický obraz táborového života. Příběhy lidí, kteří museli narychlo opustit své rodiny doma a potom se o ně strachovali či se je pokoušeli dodatečně převést. Příběhy lidí, kteří nemohli dostat vízum za moře, i lidí, kteří denně zápasili o své přežití s táborovou administrativou částečně infikovanou agenty z Prahy. Příběhy lidí, které neopustila politika, leckdy násobená řevnivostí a malicherností, i lidí, kteří se scházeli a rozcházeli. Jsou to osudy, které by vydaly na mnoho prozaických knih, ale tady je máme v podobě tak neučesané, že vzbuzují i bolest i soustrast i hanbu.
Korespondenci Čelovský doplnil několika dokumenty a vzpomínkami: o táboře v Regensburgu, o životě exulantů v Londýně, o útěku vězňů z Jáchymova, o Chocovi, odsouzeném za údajné zavraždění majora Schrama, o boji StB proti emigrantům. Přínosem jsou i mapy ukazující rozložení uprchlických táborů v západním Německu a v Itálii.
Bořivoj Čelovský: Emigranti - Dopisy uprchlíků z prvních let po "vítězném únoru" 1948. Tilia, Šenov u Ostravy, 1998. 400 stran, náklad a cena neuvedeny.
- úterý 24. listopadu 1998
