Příjemné překvapení, kvalitní debut: tak by se daly shrnout nejčastější reakce. Pozitivní hlasy přitom zaznívaly především z řad lidí, kteří neznali Havlovu původní hru: čekali těžkou intelektuální hříčku, ale místo toho prý dostali "poťouchlou a vtipnou komedii".
Vlevo Václav Havel v roli režiséra, uprostřed a vpravo herci Jiří Lábus a Oldřich Kaiser
Bezbřehé nadšení však ve Slovanském domě rozhodně nezavládlo. Ba právě naopak: mnohé naznačil už vlažný potlesk po projekci a tu a tam člověk narazil i na výraz naprostého znechucení ("Chápete, jak se tak chytrá divadelní látka mohla proměnit v pokleslou komunální satiru?!").
Nejčastěji se ovšem "ozývalo" opatrné mlčení. "Dejte mi aspoň pár hodin, takhle rychle dílo od Havla hodnotit nemůžu," odpovídala nejen většina kritiků, ale i protagonisté snímku, kteří Odcházení viděli převážně poprvé.
Hlavně nic neříkat
"Po mně rozhodně nic nechtějte. Já budu schopná cokoli říct až tak po druhém či třetím zhlédnutí," prohlásila například herečka Vlasta Chramostová, která ve filmu i původní hře ztvárnila roli matky kancléře Riegera.
Václav Havel s ženou Dagmar, která ve filmu hraje hlavní ženskou roli, by snad ke svému společnému dílu co říct měli, ale exprezident leží od minulého týdne v nemocnici a manželka místo na projekci spěchala právě tam.
25. února 2011 |
Vyjadřovat se "zatím" nechtěli ani zástupci zahraničních médií, kteří do Prahy zavítali čistě kvůli Odcházení. "Není fér chtít po mně, abych říkal, jestli je Havlův film dobrý nebo špatný, takhle bezprostředně po projekci. Musím si to nechat rozležet. Můžu jen říct, že čím víc o něm přemýšlím, tím mi připadá lepší," kličkoval i Szczygieł Mariusz z polského deníku Gazeta Wyborcza.
Odcházení v kostceSlavnostní premiéra 22.3., v kinech od 24. 3. 2011 Děj filmu Odcházení je příběhem zlomového bodu v lidském životě. Vilém Rieger po dlouhá léta zastával funkci kancléře, nedávno však o ni přišel, a i když se snaží nedat to najevo, v podstatě se mu tím zhroutil svět. Musí se vystěhovat z vládní vily, která se už za ta léta stala jeho domovem, a musí se účastnit nedůstojné procedury oddělování erárních věcí od soukromých. Zároveň musí prožít rozklad svého okolí, svého "dvora", a uvědomit si, jak málo ho vlastně znal. (text distributora) |
Konkrétnější byl jen autor filmové hudby Michal Pavlíček, který exprezidentův film před kritiky zaníceně hájil. "Čím víc se člověk do toho filmu ponoří, tím víc chápe jednotlivé nitky, ze kterých se skládají jeho jednotlivé souvislosti. Možná to není film na první vidění, ale nemám pocit, že je nějaký strnulý," odmítal hudebník výtky, které se mezi recenzenty ozývaly nejčastěji – totiž že jde v podstatě jen o divadlo na plátně.
Jenže filmové Odcházení skutečně ničím jiným není. Čiší z něj sice poctivost i stoprocentní nasazení a rozhodně se nedá říci, že by někdo něco podcenil. Ostatně tým, který měl Havel k dispozici, by mu mnozí jiní debutanti mohli jenom závidět.
Jakkoli však jednotlivé složky filmu – promyšlenými kostýmy počínaje, precizním herectvím či atmosférotvornou kamerou a hudbou konče – můžeme chválit, celek působí bezradně a kostrbatě. Což mimochodem u debutu není nic neobvyklého a už vůbec ne tragického.
Prezident Havel je osobnost, občan Havel je osobnost, dramatik Havel je osobnost. Ale filmový režisér Havel je pořád jenom začátečník. I když zřejmě slibný.
