Hlavní trio ve složení Vojtěch Dyk, Tomáš Klus a Zdeněk Piškula dobře ladí dohromady nejen v písničkách: první je takříkajíc za komika, druhý za romantika, třetí v myslivecké kamizole okouzlí něhou nejen své náctileté vrstevnice.
Po dlouhé době upachtěné debatní civilnosti českých filmů je zase na co se dívat. Bratři na koních vyplňují takřka westernový prostor, triky snesou srovnání se světem a kdykoli se roztomilosti zdá už příliš, tvůrci ji uzemní vtipem.
Zvláštní kapitolu tvoří půvabné rýmovačky Zdeňka Svěráka, který zároveň coby vypravěč debatuje s pomyslným, chytře stylizovaným dětským publikem jako v Hodině zpěvu. Ovšem Tři bratři mají svou poetikou blíž k Lotrandovi a Zubejdě.
A když král utrousí „Musím zkrátit robotu, už to připomíná skoro vykořisťování“ nebo slintající obří vlk vítá výslužku od Karkulky téměř cimrmanovským absolutním rýmem „Děkuju mockrát, salámy moc rád,“ mezigenerační hranice se stírají.
Dětský film neznamená dětinský; Tři bratři to chválabohu ctí. Dříve narozeným jen trochu kalí zážitek, že tuší, jak to se Šípkovou Růženkou či s Dvanácti měsíčky dopadne. Ale podle režiséra je a vždy bude dost dětí, které to nevědí.
