Zázračný nos totiž vznikl ve slovensko-české koprodukci a Bratislava vedle scénáře i režie dodala také většinu hlavních aktérů, s výjimkou Ivy Janžurové nebo Oldřicha Navrátila. Hlavní aktérku poslali tvůrci do světa s přičarovaným velkým nosem, jenž měl prověřit pravé city jejích nápadníků.
Ve srovnání s obřím výtvorem frňákovníku ze Tří veteránů nestál sice nový nos nové princezny skoro za zmínku, i s ním si uchovala půvab, ale zato ji zavedl na málo obvyklou pohádkovou půdu, mezi voňavkáře. Což je alespoň změna, i když zobrazit omamnou vůni je pro filmaře nadlidský úkol.
Mezi parfémy se rovněž neurodí mnoho akce, takže Zázračný nos musel pracovat vesměs s konverzací a stylizací. Občas zábavnou včetně veřejných kadibudek na jarmarku, občas dutou včetně frází „jdi za hlasem svého srdce“, které český dabing svou úporností dorážel. Překládal se i slovensky psaný dopis údajných zbojníků, kteří s lokaji všeho druhu tvořili pouhé sboristy.
Zato kouzelnický stan pouťového věštce oživilo pár pěkných triků a potěšilo také, že obvyklá dělba na hodné a zlé neměla u vedlejších postav prvoplánové obrysy. Z fifleny se vyklubala milá dívka, ze sucharského vévody rozumný chlapík a že voňavkář zamilovaný do A nakonec vzplanul pro B? Jak by ne, když „béčko“ uzřel v podobě Miss Mokré tričko. Což je na pohádku odvaha.
Líbila se vám pohádka Zázračný nos?
Hlasování skončilo
Čtenáři hlasovali do 0:00 neděle 1. ledna 2017. Anketa je uzavřena.
,
