Co se obrazu týče, stačí slovo nádhera! Nikoli efektně okázalý Avatar, nýbrž právě Gravitace je prvním snímkem, v němž 3D působí naprosto přirozeně, samozřejmě, omamně a účelně zároveň. Realisticky i pohádkově, jako čirá krása vzdávající hold nekonečnosti prostoru a velebného ticha.
Pravda, slabším žaludkům se nedoporučuje jít do kina nalačno, protože stav beztíže od první do předposlední minuty působí nakažlivou silou. Pohupování, kroužení, plavný balet - včetně okamžiku, kdy Sandra Bullocková odloží skafandr - přecházejí rychle do vířivky, horské dráhy, zběsilosti bez záchytného bodu.
A není úniku, protože příběh postavený na tradiční hádance, kdo z posádky vesmírné lodi přežije, v podstatě ilustruje úsloví - Když se to sype, tak se vším všudy. Typický "den blbec" v kosmu obnáší srážky s troskami, výpadek signálu, požár, zamotaná lana, ztrátu paliva, málo kyslíku i moc vody; chybí snad jen Vetřelec a zelení mužíčci.
Jinak je tam nahoře dost těsno, road movie vystřídá několik přestupních stanic zpestřených hádankou, který výrobek víc vydrží: americký, ruský, nebo čínský? Ctitelé technických hraček si procenta přidají, dámy uberou, protože na jejich miláčka George Clooneyho tu čeká dokonce dvojitý podraz.
Ale čert vzal historku, nejsladší je smyslové vnímání pustiny, jaké před Cuarónem stvořily jen vesmírné 3D dokumenty.
