Tak zřejmě vypadala první porada nad projektem Pompeje, který dnes vstupuje do českých kin; alespoň výsledek tomu přesně odpovídá. Více než půldruhé hodiny se vešlo do filmového plakátu, kde stojí on a ona před ohnivým pozadím.
Spotřební tovar typu tři v jednom zahrnuje digitální triky ve 3D, kýčovitou telenovelu a ukázkově špatný dabing či spíše recitaci.
Režisér Paul W. S. Anderson, tvůrce série Resident Evil, by dobrý scénář nepoznal ani pod lupou a herce nepotřebuje vůbec. Tudíž si hrdina seriálu Hry o trůny Kit Harington v roli otroka-mstitele vystačí s kučerou fešně hozenou do čela a svalnatou postavou, aby očaroval šlechetnou slečnu čili unylou Emily Browningovou, které hrozí vdavky za směšně chlípného senátora v podání Kiefera Sutherlanda.
Zlosyn má u mladíka ještě vroubek za krvavý zážitek v dětství, jenž se bohužel pro diváka vrací ve snech; něčím se musí děj nastavit, než Vesuv dojde od digitálního bublání k vybuchování. Stejnou roli plní gladiátorské zápasy, v nichž se hrdina spřátelí se svým černým druhem, pohovoří o tom, jak plivnou Římu do tváře, a zahrají si na Spartaka. Právě v aréně se odehraje jedna ze zajímavějších scén, rekonstrukce bitvy, jež dopadne opačně než ve skutečnosti.
Zaslouží po deseti procentech za nápad a za provedení. Třetí desítku získá nezamýšlený humor, loučení druhů „Uvidíme se, bratře“ či dívčino emancipované „Nikdy mě nezlomíte“ duní jako z čítanky. A na čtyřicet s odřenýma ušima zaokrouhlí kůň, který tu hraje zdaleka nejlépe. Snad i proto, že ho nedabují do češtiny.
Ovšem pro páry jsou Pompeje ideálně úsporné. Dáma proslzí první hodinu a ledva sopka začne dýmat, předá vstupenku partnerovi, který si užije jekot komparzu i popel v klíně.