Tleskalo se v sále, tleskalo se špalíru tvůrců, a ne ze zdvořilosti, tleskalo se po dlouhé době opravdu upřímně. Revival představuje příběh, který si nehraje na výsostné umění ani na pospolitou lidovou notu. Kritik zapomene, že je vlastně v práci, a směje se, pláče i tančí s ostatními, aniž by se za své reakce musel stydět.
Revival má vtip, cit, sdělení, skvělé herce, výtečnou muziku. Vzkazuje, že "umírání neomlouvá", a šíří přesně tu nakažlivou pozitivní náladu, jaká k létu patří. Je vstřícný, aniž by se podbízel, takže v sobě nese i naději, že snad zase jednou český film zdolá půlmilionovou, a dost možná i milionovou hranici návštěvnosti.
A ještě jednu vzácnost přináší: nadgenerační rozpětí v hledišti stejně jako na plátně, kde rozjařené fanynky házejí kalhotky kapele Vojty Dyka i generaci jeho otce v podání Bolka Polívky. Od 11. července je zkrátka zase důvod vyrazit do kina na český film, v což už se skoro přestávalo doufat.
