Že je Pevnost Boyard šikovně vymyšlená, i když ve své podstatě lepšího lunaparku lehce dětinská, si pamětník 90. let vybaví. Ale způsob, jak se francouzská obdoba sokolských pouček prodává v roce 2016, může zaskočit. To nejpodstatnější, tedy závod sám, zabere nejméně času.
Úvody, vysvětlivky, představování. Sestřihy, předěly, znělky, reklamy. Tygři, pavouci, hadi, štíři v nekonečné smyčce. Pak jedna disciplína a znovu totéž: sestřihy, znělky, reklamy, tygři, pavouci, štíři. Případně ve stylu „viděli jste“ nebo „ještě uvidíte“. Podhledy, nadhledy, rychlé jízdy. A další disciplína.
Pravda je, že hned v prvním týmu zbyl účinkujícím dech i na pár vtipných glos, počínaje „dobrou matějskou“ a konče výzvou kolegyni plazící se v trikotu s hlubokým výstřihem „když zvedneš hlavu, pro diváka to bude lepší“. Opravdu to lepší bylo, děkujeme za profesionální připomínku. Pravda také je, že třeba hysterie mezi hady vždycky znovu zabírá a že Jan Dolanský by díky klukovskému charizmatu měl klíče k pokladu dostat i bez potu.
Ovšem moderátor Libor Bouček hovoří, jako by provázel vyhlášení sportovce roku, Jan Rosák coby otec Fouras vyzařuje asi tolik mystiky jako děda Mrazík a hlavní otázkou zůstává, jakou bude mít Pevnost Boyard diváckou výdrž. I když si hráči splnili dětský sen, dnešní děti mohou snít o něčem jiném.
