Z filmu Andělé všedního dne

Z filmu Andělé všedního dne | foto: Cinemart

PRVNÍ DOJMY: Vieweghovým Andělům bylo v knize lépe než v kině

  • 14
Naplno vstoupí do kin 9. října, ale už ode dneška se Andělé všedního dne hrají v několika sálech. Stihli tak podmínky pro výběr zástupců na Oscara, ale v hlasování českých filmových akademiků nepronikli ani mezi tři tituly ve finále. A vlastně to nepřekvapí.

Stejnojmenná předloha Michala Viewegha sice patří k těm výše ceněným, jenže na plátně ji zrazuje právě její klíčový prvek, totiž stylizovaní andělé. Působí teatrálně, strojeně a jejich úvahy i vysvětlivky zbytečně brzdí tok vyprávění.

Paradoxně bez andělů a jejich až únavných komentářů by Andělé účinkovali silněji. Jednak díky hercům v čele s oběma Zuzanami, Bydžovskou a Kronerovou, jednak kvůli náladě, jejíž tísnivost se stupňuje, zahušťuje, dramatizuje.

Pomáhají také režijní nápady, kterými se  Alice Nellis snaží neodbytné literární prvky obcházet či překrývat, jak se jen dá. Jenže bohužel se příliš nedá; až v závěru, kde - řečeno ve zkratce - má lidská komunita nad andělskou navrch.

Dvě světlé stránky však nelze filmu upřít. Jeví tendenci se od unylého úvodu postupně zlepšovat, u českých děl tomu bývá spíše naopak. A má téma, což je ve zdejší tvorbě též vzácné: připomíná, že náš každý den může být  posledním.