Jeho život jako by kopíroval život autora knihy Gilada Atzmona, jen je o desítky let posunutý dopředu. Podobně jako hlavní hrdina románu Průvodce zbloudilých procházel i Atzmon obdobím od semitského extremismu přes odmítání svého rodu až po smíření.
Žánrově patří Průvodce částečně do futurologické sci-fi literatury, neboť popisuje fiktivní budoucnost židovského národa. Ale stejně jako je u Merleho výbuch bomby pouze záminkou pro vykreslení lidských osudů, tak i u Atzmona je židovská budoucnost pouze parafrází autorova vlastního života.
Hlavní hrdina Günter Wünker je v mládí formován svým okolím a stává se extremistou, který chce bojovat za budoucnost své země. V okamžiku, kdy pozná marnost a nesmylsnost svého počínání, se zmrzačí, čímž se "znehodnotí" pro další armádní použití. Cestování po světě mu pak poskytne materiál k napsání "Průvodce voyeura", který se nakonec stane základem vymyšleného peepologického vědního oboru.
Kniha je nejen prodchnuta erotickými narážkami, ale je plná sexu. Ve chvíli, kdy čtenář dospívá k názoru, že jde o seriózní beletrii, je konfrontován s erotickým líčením jak z pornografické literatury, které je rozvíjeno až do absurdit. Ty postupně kulminují a vracejí se zpět do normálu. Ukolébaný čtenář je však brzy vržen zpět do náruče obscéností, aby ke konci začal přemýšlet o tom, že zřejmě nepůjde o úplně samoúčelnou exhibici, ale spíše o burcování jeho pozornosti.
Největším čtenářským problémem je rozeznat hranice mezi mystifikací a skutečností, mezi autobigrafií a básnickou licencí. Někdy to vypadá, že se autor pohybuje za hranicí dobrého vkusu, ale hned další větou své předchozí tvrzení obrátí v ironii. Šmíruju, tedy jsem, píše a nemyslí tím pouze ženy, ale i lidské osudy, přičemž vzápětí svůj výrok shodí tvrzením: "Jsem, tedy šmíruju."
Historie se opakuje, nic se neztratí, nic se nezapomene, což Atzmon dokazuje více než vrchovatou měrou.
