V jejím katalogu najdeme zběsile kontrastující alba standardů z 50. let, irské lidové písně i reggae. I nová dvoudeska Theology vypadá jako cesta novým směrem.
Na každé desce je jedenáct skladeb, z nichž deset je totožných. Na prvním disku, zvaném Dublin Sessions, zpívá Sinéad většinou své původní písně jen za doprovodu kytar Steva Cooneyho.
Na druhém, zvukově mnohem barevnějším, označeném jako London Sessions, ji doprovází rocková a reggae kapela spolu s lesem smyčců. Tam se její občas afektovaný a pro někoho možná až příliš patetický projev v nových souvislostech mění a najednou je z folkařky stylizovaná bílá soulerka s citem pro reggae frázování.
Na novou desku se však musíme dívat spíš z hlediska toho, co chce Sinéad sdělit, než jako na stylově rozháranou hudbu. Na obalu desky je naznačeno, že jedním z podnětů k jejímu vzniku byly přednášky o proroku Jeremiášovi.
Biblické výrazivo, jednou spíše křesťanské, jednou rastafariánské, dělá z řady skladeb zhudebněné modlitby, nejméně ze dvou skladeb pak dokonce cosi jako žalmy a z If You Had a Vineyard zpívané podobenství o pečlivě pěstovaných hroznech, které nakonec přinesou kyselou úrodu.
Taková je autorčina reflexe světa, jenž se z bezstarostného posledního desetiletí druhého tisíciletí, v němž skončila čtyřicetiletá studená válka, velmi rychle změnil v nová globální mnohovrstevná bitevní pole.
Druhé téma, které albem Theology prochází, známe už z předchozích desek a zpěvačka je výstižně definovala rovněž v bookletu: "Kdyby Bůh žil na Zemi, lidé by mu vymlátili okna."
U Sinéad O’Connor byla vždycky provokace důležitější než hudba. To se jí rastafariánsko-křesťanským projektem znovu povedlo. Ale už jen proto, že Sinéad je na většině svých nahrávek těžce introvertní, málo komunikativní a ne každého pozve na návštěvu do své komplikované duše, se celkový efekt spíše míjí účinkem.
SINÉAD O’CONNOR - Theology
2 CD, 47:57 a 50:02 min., doporučená cena 658 korun
Hodnocení MF DNES: 50%
