V představení režiséra Ondřeje Zajíce je to pokus poměrně zdařilý a divadelně účinný, koncentrovaný zejména do role hlavní hrdinky Bess, kterou v inscenaci ztvárňuje Klára Sedláčková-Oltová v alternaci s Lucií Pernetovou.
Klára Sedláčková-Oltová opět dokazuje, jak výbornou a nadanou herečkou je. Představení stojí a padá s jejím výkonem. Její Bess, na první pohled prostoduchá a poblázněná křehká dívka, má v sobě tolik spalující energie i neutuchající lásky, až se její chování stává pro mnohé nesnesitelné a zavrženíhodné. A to jen miluje svého vyvoleného Jana, který pracuje jako dělník na ropné plošině.
Severský chlad versus láska
Láska je to děsivá a destruktivní, překlápějící se v druhé části do biblického sebeobětování se po Janově vážném zranění. Bess Kláry Sedláčkové-Oltové jako by se točila v hrozivém kruhu vášně, ze kterého nebude úniku. Je hned veselá i dětinsky naivní a vzápětí tragicky milující a trpící, stále však s probleskující jiskrou naděje v Janovo uzdravení.
Vše v dokonale a do detailu propracovaném překotném tempu kontrastně vystaveném na záměrně civilním, trochu chladném a pramálo expresivním Janovi Hynka Čermáka. Hra ukazuje srozumitelný kontrast severského chladu s nespoutanou láskou, ze které mrazí.
Škoda jen, že se k ní, s výjimkou Dany Batulkové v roli Dodo, nepřidali i ostatní herci. Zatímco ze vztahu Bess a Jana je od počátku cítit až nemístná osudovost, další rovina příběhu je příliš statická a zbytečně strojená. Pro podivnou, nábožensky bigotní vesnici a její zachmuřené obyvatele nestačí pouhá chladná odměřená mluva a sošné postoje, ale je nutný rozehranější postoj k tolik odlišné Bess.
Skalní trierovci by jistě něco poznamenali i k poněkud "neseversky" působící, ne příliš funkční scéně. Přesto Divadlo Rokoko připravilo inscenaci, kde drama o vášni, víře a oběti není rozhodně žádnou nezáživnou konverzačkou.
Hodnocení MF DNES: 70 %
