Řeč je přirozeně o parní lokomotivě, která odvezla historický vlak s diváky do rodné obce Antonína Dvořáka Nelahozevsi, kde se v předvečer zahájení letošního ročníku Dvořákovy Prahy konala festivalová ouvertura. Putování po stopách slavného českého skladatele se už stalo novou tradicí, a dlužno dodat, že nápad to je od počátku velmi dobrý.
Především pro samotnou atraktivitu takových výletů, letos ještě zvýšenou jízdou historickým vlakem po trati, která se stavěla v době Dvořákova dětství. A pak, Dvořák byl přece velkým milovníkem lokomotiv. Navíc si člověk ve všudypřítomném kouři mohl udělat obrázek o tom, co kdysi obnášelo cestování vlakem...
Program výletů však také zahrnuje spoustu zajímavých informací, které má vždy připravené britský muzikolog David Beveridge, velký obdivovatel Dvořákova díla, jenž navíc mluví plynule česky. Tentokrát se zaměřil na první hudební podněty, které Dvořák mohl vnímat. Už během jízdy procházel vlakem a pronášel minipřednášky, třeba o tom, že na dotyčné vlakové trati v 19. století pracovali v okolí Nelahozevsi i italští dělníci a že jejich písně mohly být jedním z prvních hudebních dojmů, které si malý Dvořák odnášel.
Když pak poněkud vyuzení cestující vystoupili v Dvořákově rodné obci, čekal je program nejprve na zámku. Koncert, na němž hráli čtyřručně na klavír Dvořákovy skladby Ivo Kahánek a David Mareček, připomněl Dvořákovu návštěvu v rodné obci roku 1889, během níž se na jeho počest i muzicírovalo.
Doma slýchal citeru
Dvořákovi žili v podhradí, kde měl otec František řeznictví a hospodu. V rodném domě, kde je dnes muzeum, putování pokračovalo. Podle Beveridge mohl František Dvořák svého syna ovlivnit i hudebně – hrál totiž na citeru. „Dokonce pro tuto činnost získal živnostenský list. Možná proto příliš neuspěl v podnikání, víc ho zkrátka zajímala citera. Nevíme přesně, co hrál, ale protože předtím osm let vandroval po Uhrách, možná hrál melodie, které slyšel tam. Později měl v oblibě například i ruskou carskou hymnu,“ vysvětlil Beveridge. Citera podle něj byla tehdy velmi rozšířený nástroj. „V oblibě ho měla i císařovna Sissi,“ připomněl.
Ukázky hry na citeru předvedl Michal Müller, včetně oné carské hymny. V podání barytonisty Romana Hozy, klavíristy Lukáše Klánského a klarinetisty Jana Macha zazněla také duchovní árie Dvořákova prvního učitele z nelahozeveské jednotřídky Josefa Spitze a nakonec i skladby samotného Dvořáka. Program uzavřela bohoslužba v kostelíku sv. Ondřeje, kde Dvořák mohl nasávat zase úplně jinou hudební atmosféru. Parní lokomotiva pak odvezla výletníky zpět do Prahy a znovu zažila chvíle obdivu, i když tolik čmoudila... Od pondělka už ji na festivalu vystřídají trochu jiné hvězdy.
