Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Šetřte se, abyste nám vydrželi, vzkázal Michal Prokop fanouškům

  16:30aktualizováno  13. listopadu 12:48
Zpěvák, jehož styl leží na pomezí rocku, soulu a blues, natočil po šesti letech desku s doprovodnou kapelou Framus Five a s hosty, třeba s Petrem Skoumalem. Čtenářům iDNES.cz odpovídal on-line.

Michal Prokop (Open Air Music Festival Trutnov 2012) | foto: David Webr

Odpovědi Michala Prokopa najdete zde

Michal Prokop byl hostem on-line rozhovoru se čtenáři iDNES.cz.

Otázky na Michala Prokopa se samozřejmě zdaleka netýkaly jen nového alba. Protagonista není jen zpěvákem, je také bývalým politikem a už řadu let vede v České televizi vlastní talk show. Na všechny oblasti jeho činnosti přišla v průběhu on-line rozhovoru řeč.

Neuspěchané album s čistým puncem

Se stabilní jistotou, kterou zůstává hlas Michala Prokopa, je nutno počítat. Vždyť soubor jeho písní na novém albu Sto roků na cestě pokračuje ve vokální sebedůvěře, které se jeden z nejlepších českých zpěváků těší.

Michal Prokop: Sto roků na cestě (obal)

Jeho styl leží již tradičně v průmětech rocku, soulu či blues. Prokopův vokál se bez problémů barví podle toho, co žádá píseň. Když s vervou, danou i dynamickým přitakáváním dechů Jiřího Šímy či Romana Bobicka Kubáta, zpívá "po téhle cestě jsem už nejspíš dávno šel" (Zatmění), nepřímo připomíná sepětí s tradičními styly. A spojení s energií či s tlakem, který umí jeho přesně posazený hlas vyvolat.

Dechy, zpěvy, kytary

Může se spolehnout na doprovod kapely Framus Five, daný i pevně hranými melodicko-rytmickými figurami (Někdy a někde), podpořenými Hammondovými klávesami. Děje se tak i v intimnějších, tišších tématech, jako je Silueta s výtečným textem Pavla Šruta. Závěr kořeněný keltským folklorním motivem houslisty Jana Hrubého patří k nejlepším momentům alba.

Prokop umí také vyprávět, aniž příliš zdůrazňuje příběh, jeho hlas je prorostlý časem i nadhledem v baladě Kartáček na zuby, brázděné jako ve spoustě jiných kytarami. Vlastně každá z dvanácti písní na albu má důraz položený na různých muzikantských polohách, třeba tvrději rockový Obyčejnej chlápek nebo salsovou exotikou líznutá Kuplířka Lukrécie. V písni Šeherezáda lze vychutnat také dechy, kytary i pomocné dámské sbory Léni Yellow a Báry Vaculíkové.

Z nahrávání nového alba Michala Prokopa (Michal Prokop)

V tomto muzikantském rozsazení, které dává posluchači možnost hledat různé nuance či jemnosti v jednotlivých písních, se stopáž skladeb často přehoupne přes pět minut (Sto roků samoty, Útěky). Není to vůbec na škodu. Ostatně k partě, která desku točila, lze připočítat třeba klávesistu a skladatele Petra Skoumala v písni Stodolní, spjatého i s Prokopovou nejslavnější deskou Kolej Yesterday (1984).

Za písničku, která dala vzniknout nápaditému obalu i bookletu s fotkami různých bot, lze považovat Sto roků samoty s textem Pavla Šruta, ve které se zpívá "sto roků na cestě, sto roků na túře, sto roků on the road". Rockové blues, protažené kytarami Luboše Andršta, napovídá aspoň obrazně o dlouhé cestě, již za sebou všichni muzikanti a Prokop mají. O tom, jak výtečně ji dokázali zúročit, leccos napoví i tahle deska s příznačným obalem od Karla Halouna a Luďka Kubíka.

Michal Prokop nevydává alba každý rok, konkrétně po šesti letech od předchozího Poprvé naposledy. I to, že vzniklo z přirozené potřeby dělat muziku a písně, dává albu Sto roků na cestě přirozený, neuspěchaný, čistý punc.

Hodnocení MF DNES: 75 %







Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.