Nejde jen o to, že také jeho hrdinku v naprosto samozřejmém podání Katie Jarvisové vyděluje z pusté reality výhradně sen o tanci, zde hip-hopu; to je ostatně jen módní pomůcka lákající na generační hudbu.
Ale hlavní podobnost spočívá ve střízlivém a nesentimentálním popisu poměrů, v nichž patnáctiletá dívka vyrůstá, v nestrojeném tvrdém humoru a ve věrné náladě dávno už rezignovaného přežívání bez vyhlídek i pokusů o změnu, která se obejde bez citového vydírání a sociálně-kritického plakátu.
Reportážní snímání představuje uzavřený svět otlučených paneláků jako pod mikroskopem: skládky, ploty, beton, pavlače, zubožený kůň na řetězu spásající poslední chomáče rezavé trávy a bezcílně se toulající party příslušníků generace street dance. Ale i mezi nimi je hrdinka vyděděncem: drsná a prostořeká stejně jako její matka a mladší sestra.
Osamělost v pubertě
Matce samoživitelce, jež si zkouší udržet mládí a vztahy sérií levných večírků, říkají dcery běžně couro a jejího přítele beze studu kasírují; sdílejí jen trpné zahnívání u věčně zapnuté televize.
Hrdinka je tak osamělá, jak jen dívka v pubertě může být – a tím nedůvěřivější a plná výbušného vzdoru vůči probouzení, jehož nositelem se zdá být matčin nový partner. Michael Fassbender ho hraje s přesně odstíněnou směsí otcovské chápavosti a erotické přitažlivosti; s ním do rozhárané ženské rodiny přichází mužský prvek a také jiný styl – od muziky přes úklid až po výlet, jenž hrdinkám objevuje barvy slunce a zeleně.
Díky Fassbenderově postavě slyší dívka poprvé, že by mohla něco dokázat – a od jejich spiklenecké příchylnosti je jen krůček k události, jež se neměla stát. Popravdě Fish Tank nevypráví nic nového, ale vypráví to působivě, včetně žárlivosti mezi matkou a dcerou. A byť se pohybuje na půdě bezútěšnosti, je přitom velice nevtíravě a nenápadně pozitivní, neboť hrdinka má v sobě dar jisté urputné síly – jen ještě neví, jak ji použít správně.
