První: státy východní Evropy sice podporují režiséry, ale bohužel nikoli obchod a průmysl, nikoli cestu filmů do světa - přestože film nemá národnost a diváka ani jeho původ nezajímá, všude chtějí hlavně dobrý příběh.
Druhý bod se vztahoval k záplavě zahraničních produkcí natáčejících v tuzemsku. Producenti varují: levnější české ceny filmových služeb nadlouho nevystačí - až se po přijetí do Evropské unie vyrovnají s cenami západních států, bude Hollywood točit tam, kde stát nabízí lepší systém pobídek.
V hodnocení amerických producentů zatím vyšla Praha ze všech postsocialistických metropolí nejlépe, Hollywood u nás utrácí stamiliony korun a to má být loňský boom letos ještě o polovinu vyšší. Nicméně udržet tuhle pozici nebude snadné. "V Americe filmaři vydělávají, dělají prostě zábavní průmysl. Kdežto naši se spíše soustřeďují na tradici vysoké kultury a jsou docela zvyklí, že prodělávají. Tenhle vžitý způsob vnímání je třeba posunout," míní i naše generální konzulka v Los Angeles Zdenka Gabalová.
Česko nabízí kvalitní filmařské profese i atraktivní, ještě neokoukané lokace za nízké ceny. Co je tedy špatně? "Čím větší obrat, tím lepší infrastrukturu musíte vybudovat," míní Howard Woffinden z Prague Studios. "Už dnes se hlásí tolik klientů, že je nestačíte obsloužit."
"My, lidi z Hollywoodu, jsme perfekcionisté, proto se bojíme vyjet mimo Státy, zvláště když se nám za rohem nabízí přitažlivé Mexiko a angličtinou vládnoucí Kanada. Musíte Hollywood naučit, aby místním produkcím důvěřoval - a to znamená točit také místní filmy, které překročí hranice vaší země," dodal Andrew Vajna.
"Vychovávejte profesionály - ne pro digitální videosnímky za hubičku, nýbrž pro velké studiové produkce. Nepomůže, že jsou levní, pokud své řemeslo neumějí," připojil se Peter Hoffman. A rodák Evzen Kolar debatu završil: "Není podstatné, kdo koupí studio jako Barrandov, nechat provoz běžet dál může kdokoli. Ale nákup a obsluha techniky potřebuje lidi, kteří tomu rozumějí." Sám jako nezávislý producent před pár lety točil s Genem Hackmanem na Borneu - museli místní lidi učit, co je kabel a lampa, ale za týden už to zvládali skvěle. Díky státnímu systému daňových úlev a jiných výhod, doplňují Kolara kolegové, láká dnes zahraniční štáby Kanada či Austrálie.
Několik let poté, co si na přístup českých úřadů stěžoval Tom Cruise a zakázky z Hollywoodu dočasně vyschly, Česká republika pošramocenou pověst vylepšila. V Maďarsku jsou lidé sice schopní, líčí režisérka Eva Gardosová, ale nemají dokonalé zvukové zařízení, chybějí jim zkušenosti z castingu a videozkoušek. V Polsku sice vznikají velké projekty, ovšem vesměs jde jen o filmy vlastní, národní, placené z domácích zdrojů. "Třeba Quo vadis? bude stát sedmnáct milionů dolarů, od sponzorů a z bankovních půjček," vykládá producent Dariusz Jablonski, "koprodukce téměř nemáme."
Rozhodně však české produkce nemohou usnout na vavřínech. "Praha má sice už velmi dobré ubytování a je relativně bezpečná, jenže stačí vyjet za hlavní město a samozřejmost jako pětihvězdičkové hotely tu nenajdete," upozorňuje Woffingen. "S nynějším nástupem digitální éry, což je největší revoluce od vynálezu zvuku, se otevírají příležitosti jako hrom! Neměli byste je propást."
Snad to bude dobrý rok, doufají domácí výrobci
|
CO ŘÍKAJÍ ČÍSLA |
|
Následující údaje představují finanční obraty členů Asociace producentů v audiovizi (APA) za rok 2000: |
|
Zahraniční zakázka: |
|
Reklama: |
|
Český filmový trh: |
|
(APA sdružuje 37 členů, kteří podle odhadů pokrývají 80 procent českého filmového trhu. V souhrnu nejsou zahrnuty tři její členské společnosti, které údaje odmítly poskytnout.) |
"Ale také se zlepšují vyhlídky domácí tvorby, neboť se zvyšuje zájem diváků o české filmy v kinech. Letos od ledna do května už si domácí díla připsala více než třetinový podíl celého publika, čímž jsme předhonili loňský stav ve Francii a blížíme se Indii," říká producent Pavel Strnad. Nejvíc se chodilo na tituly Kytice, Z pekla štěstí 2, Tmavomodrý svět a Rebelové. A protože Svěrákův hit v této statistice stihl bodovat jen dvěma týdny od premiéry, ale zároveň měl nejvyšší průměrné vstupné, dá se předpokládat, že konečné letošní tržby z domácích filmů podstatně překročí oněch 105 milionů korun, nasbíraných během prvých pěti měsíců.
Jenže zdejší trh zůstává velmi omezený. "Do klíčové, severoamerické distribuce, se po Koljovi podařilo prodat jen Hřebejkovo Musíme si pomáhat," připomněl producent tohoto snímku Ondřej Trojan. "Za měsíc tam vydělal 350 tisíc dolarů a každý týden přibývá kin, která ho hrají." Podle Trojana Amerika jeví o české filmy větší zájem než třeba evropské festivaly typu Cannes či Benátek, do jejichž soutěže naši tvůrci už dlouho nepronikli. Nově byl prodán do anglicky mluvících zemí i Svěrákův Tmavomodrý svět.
V opačném gardu, tedy ze světa k nám, se sice jezdí, ale nikoli za českými filmy, nýbrž natáčet snímky vlastní: kvůli zajímavým lokalitám, kvalitním filmařským profesím a levným cenám. "Záleží jen na nás, zda si současný boom zakázek udržíme," uznává Petr Moravec z Etic Filmu, jehož loňský obrat činil 600 milionů korun a letos zajišťoval služby třeba pro Hartovu válku s Brucem Willisem. Připomíná v této souvislosti, že přesun amerických štábů z Anglie do Česka začal před sedmi lety, kdy Britové zvedli své ceny za poskytování služeb "skokem". Většina zakázek, které sjednávají různé tuzemské produkce, využívá ateliérů na Barrandově. Jeho ředitel Radek Dočekal odmítá názory zahraničních producentů, že barrandovské zázemí už ani nestačí všechny zájemce obsloužit. "To není otázka kapacit, nýbrž systému," vysvětluje. "Prvotní zvědavost a zájem o nové scenérie vyprchaly, to už jim nestačí; stále více od nás čekají podmínky po všech stránkách srovnatelné se světovým standardem."
