Česká televize tomu říká 50 let s televizí, Nova zas Roztančené léto a Prima To nejlepší za deset let. Lákavé slogany však ve skutečnosti znamenají totéž: nic nového o prázdninách neuvidíte, musí se šetřit.
Není se co divit, léto je pro televizi vždycky špatné období. Lidé raději posedí na zahrádce se svými sousedy než v obýváku před obrazovkou. A méně diváků rovná se méně reklam.
Televizím se nevyplatí investovat do drahých projektů, proto spoléhají na divákův sentiment a nabízejí mu staré, levné pořady a filmy.
"Není to nic divného, všude na světě platí, že v létě není televizní sezóna a stanice se snaží šetřit," říká mediální expert Milan Kruml. Takže letos zas uvidíme všechny filmy s Vlastou Burianem nebo sérii o četnících ze Saint-Tropez.
Jeden zásadní zlom však letošní televizní léto přece jen přineslo: televize začaly se hromadně reprízovat staré estrády. Je s podivem, že to programové ředitele nenapadalo už dřív. Kromě zpráv jsou estrády ty nejsledovanější pořady, jaké televize má. Vyrobit tenhle stroj na diváky je sice dost drahé, ale reprízovat ho nebo ho uvádět znovu, jen jinak sestříhaný, nestojí téměř nic.
A znovu sešité staré silvestry a estrády většinou suverénně poráží ostatní pořady. Zatímco přímý přenos ze závěrečného předávání cen z filmového festivalu Karlovy Vary (jednoho z mála původních pořadů letošního léta) sledovalo šestnáct procent diváků, Nova jich na své reprízy starých skečů a písniček zabalených do pořadu "Volenka" nalákala třiapadesát procent.
Jak se vyrábí sledovanost
"Co v tobě vyvolá příjemné vzrušení?" ptá se Josef Mladý Josefa Náhlovského. "Řízek," odpovídá Náhlovský záměrně retardovaným hlasem. "Představuj si ženu, která na sobě nemá nic, kromě..." "Zástěry," zalyká se Náhlovský smíchem a s ním celé publikum. Na scéně se objeví pět mladých žen v černém spodním prádle, které odvedou Josefa Náhlovského do postele a stáhnou závěsy. Postel se natřásá a Náhlovský padá na podlahu - s řízkem v ruce. Publikum se chvěje smíchy.
Tohle je typická scéna z televizní estrády. Televize Nova ji vysílala loni na silvestra. V den, kdy si všechny stanice dávají na své zábavě obzvlášť záležet. Teď, uprostřed července, ji Nova nasadila do boje proti snad nejúspěšnějšímu večernímu pořadu České televize. A výsledek? Nemocnice na kraji města vyhrála nad starým silvestrovským pořadem jen o pár procent.
Nepřekvapujte ho!
Jiří Adamec, který režíruje zábavné pořady už několik desetiletí, zná zvyky a chutě průměrného českého diváka dokonale. Ví, že ho nemá zbytečně překvapovat nebo jinak zaměstnávat jeho mozek: "Divák musí od začátku vědět, že dostane to, na co je zvyklý a co má rád," říká. To ale není všechno. Estráda totiž není jen náhodný shluk vtipných scének. Má svou pevnou strukturu.
"Na začátku pořadu si musí lidé uvědomit, že už jsou zase doma ve své oblíbené show Petra Novotného," vysvětluje Adamec. Střední část pořadu dává největší prostor pro experimentování. "Divák přežije písničku, která mu třeba není úplně po chuti, protože ví, že ho za chvíli čeká zase něco jiného," říká Milan Kruml. Naopak konec musí být dostatečně pompézní, to aby lidem zůstala příjemná chuť na jazyku.
Televize dobře ví, o které skupiny má a o které nemá v sobotu večer usilovat. "Nezajímají nás diváci, kteří nejsou ochotni dívat se v sobotu večer na zábavnou televizní show - to jsou například mladí lidé a dejme tomu intelektuálové," vyjmenovává režisér Jiří Adamec ty, které jeho estráda nemá ambici oslovit. "Zbude vám sedmdesát procent populace. A o ty bojujeme s ostatními televizemi."
Ale jak těch sedmdesát procent potenciálních diváků zaujmout? Jak zjistit, co mají společného? "Televize vybírá témata na základě nejmenšího společného jmenovatele," říká sociolog Jaromír Volek. To jsou ta, se kterými máme nějakou zkušenost snad úplně všichni: jídlo, sex, rodina, dovolená...
Drahá legrace
Experimentovat s novými estrádami se televizím často nevyplácí. Nejdražší je totiž nový pořad vůbec vytvořit. Postavit kulisy a udělat mu reklamu. Navíc je tu riziko, že diváci novou zábavu nepřijmou. Tahle nepříjemná věc se stala v poslední době televizi Nova hned několikrát. Začala uvádět zábavné pořady Báry Basikové, Ivety Bartošové nebo Františka Nedvěda. Všechny zmizely během pár měsíců z obrazovek.
"Když majitel zjistí, že se experimentovalo s nějakým novým pořadem, který mu v sobotu večer přilákal jen třicet procent diváků, je z toho zděšený," říká Milan Kruml. Ale i poté, co je pořad zavedenou značkou, znamená pro televizi vysoké náklady. Hvězdy, které podobné pořady tolik potřebují, chtějí stále více peněz, a tak stojí původní devadesátiminutový zábavný pořad televizi Nova jeden až dva miliony korun.
Přesto estrády vydělávají. Čím více diváků, tím dražší je reklama, která je do pořadu zařazená. Když je sychravý podzimní večer a na "Dobroty" Petra Novotného se dívají čtyři miliony Čechů, vyinkasuje televize od zadavatelů reklamy čtyři miliony korun.
O prázdninách, kdy se na televizi dívá třikrát méně lidí, vydělají tytéž "Dobroty" jen něco málo přes milion. Na druhou stranu je má televize v podstatě zadarmo - když kupujete film, dostanete právo ho odvysílat třeba dvakrát během šesti měsíců. Kdybyste ho snad chtěli pustit znovu, musíte za něj znovu zaplatit. Vlastní estrádu - jak se teď ukazuje - můžete vysílat třeba donekonečna. "Z čísel, která mám k dispozici, je jednoznačné, že reprízované estrády divákům nijak zvlášť nevadí," říká Milan Kruml.
Estráda: vzpomínka na socialismus
Když budete v cizině přepínat večer z kanálu na kanál, na estrádu narazíte jen stěží. Z většiny televizí ji už dávno vytlačily televizní soutěže. Dnes jsou největším hitem takzvané reality show. Estrádu vytáhnou programoví ředitelé ze šuplete, jen když se předávají filmová či hudební ocenění. Výjimky však existují: Itálie a Německo. V Itálii trvají estrádní pořady třeba tři hodiny, v Německu se takový pořad neobejde například bez jódlování. Ani tady je však televize nevysílají v hlavních vysílacích časech, a už vůbec ne reprízované.
Česká republika je v tomhle směru kuriozitou. Za minulého režimu bývaly estrády natolik sledované, že si o tom i televize Nova může nechat jenom zdát. A to přesto, že byly vizuálně i obsahově mnohem méně atraktivní - moderátorovi se až do konce osmdesátých let říkalo "anyňák". To proto, že neustále jen opakoval "A nyní..." Pak ale přišla revoluce a estráda jako symbol socialistického způsobu života zmizela z obrazovky. "Z Československé televize mě tenkrát vyhodili a nabídli mi, že bych mohl zůstat, kdybych se rekvalifikoval na zahradníka nebo hasiče," vzpomíná na začátek devadesátých let režisér Adamec, který režíroval mimo jiné seriál Rodáci. Jenže brzy na český televizní trh zaútočila Nova a všechno se mělo změnit...
Komerční televize bez váhání oprášila starou dobrou estrádu a z Jiřího Adamce se stal její takřka monopolní režisér. "Nikdo jiný to neumí tak jako on," říká Ivan Rössler, šéfredaktor zábavy na Nově. Když se v polovině devadesátých let na Nově vysílala třeba Ruská ruleta Oldřicha Kaisera a Jiřího Lábuse, přetáhla večer Nova České televizi téměř všechny její diváky.
A jak reagovala veřejnoprávní televize? Začala vytahovat zábavné pořady z archivu. A můžeme je vidět dodnes - dokonce v hlavním vysílacím čase. Jenže to už je i na sentimentálního českého diváka zřejmě trochu silná káva. Například Abeceda K plus Y, kterou uváděl Jiří Krampol, se stala nejméně úspěšným pořadem týdne a seriál Hospoda, který běžel v té chvíli na Nově, katapultovala na první místo.
Jenže je tu ještě jedna věc. Vysílání estrád na České televizi je o něco spornější záležitost než v televizi Nova. "Jako občan potřebuji něco jiného než jako spotřebitel," říká Jan Jirák z Fakulty sociálních věd. Neboli proč mám platit koncesionářské poplatky, když mi Česká televize nabízí totéž co televize Nova bez poplatků. Komerční televizi jde logicky jen o příjmy z reklamy, kdežto veřejnoprávní televize, která vybírá povinné koncesionářské poplatky, by neměla dbát jen na sledovanost (kvůli reklamě), ale také na kvalitu.
Já se na to nedívám
Spousta intelektuálů - a nejen jich - se od estrád distancuje. Ať se na ně nedívají, když se jim nelíbí, můžou docela v klidu reagovat jejich tvůrci. Kuriózní však je, že i oni se od svých produktů v jistém smyslu distancují. Na otázku, jestli se rád podívá na estrádu Petra Novotného, šéfredaktor novácké zábavy řekne: "Převedu to na víno. Petr Novotný je velmi slušné konzumní víno, které já prostě nepiju. To, co piju já, by bylo málo prodejné, protože by to většině lidí přišlo zbytečně drahé."
Možná, že ho nakazil Vladimír Železný. Tento zakladatel televize, která u nás estrády znovu oživila, se totiž vždycky stylizoval do podoby jemného intelektuála, který prostřednictvím podobných pořadů jen vydělává na svou sbírku obrazů. Jak mohou být estrády kvalitní, když většinu těch, kteří stojí za jejich tvorbou, na nich zajímají jen koláče sledovanosti? "Když je nad čtyřicet procent diváků, je to v pořádku, nad padesát je to skvělé a nad šedesát je to famózní," říká režisér Adamec. To, že je počet diváků na Nově jediným kritériem hodnocení, potvrzuje i Karel Šíp: "Pořad sám o sobě se na Nově nehodnotí. Když je to vyloženě slabý díl a má relativně slušná čísla, nikdo ani necekne. Připomínky jsou, jen když jsou čísla špatná."
Pět zákonů sledovanosti
Každý televizní tvůrce si dobře pamatuje následujících pět pravidel, která zajistí estrádě dostatečné množství diváků
1. Divák je netrpělivý. Nenechte ho čekat na humor ani pointu příliš dlouho. Nesmí cítit, že přišla chvíle, kdy může odejít na toaletu nebo přepnout na jiný program.
2. Divák u televize nerad přemýšlí. Pointy musí být jasné a srozumitelné.
3. Zábava se musí obracet na všechny divákovy smysly. Nešetřete tedy barvami, scénky prokládejte hudbou.
4. Experimentovat s novými formáty se nevyplácí. Divák má rád své jistoty. Dodržování konvencí je zákon. Všechno, co vybočuje, je finanční propadák.
5. Dejte divákům známé tváře. Jak říká režisér Adamec: "S Karlem Gottem je to jako s chlebem. Lidé ho jedí celá staletí a nepřejí se jim."
Není se co divit, léto je pro televizi vždycky špatné období. Lidé raději posedí na zahrádce se svými sousedy než v obýváku před obrazovkou. A méně diváků rovná se méně reklam.
Televizím se nevyplatí investovat do drahých projektů, proto spoléhají na divákův sentiment a nabízejí mu staré, levné pořady a filmy.
"Není to nic divného, všude na světě platí, že v létě není televizní sezóna a stanice se snaží šetřit," říká mediální expert Milan Kruml. Takže letos zas uvidíme všechny filmy s Vlastou Burianem nebo sérii o četnících ze Saint-Tropez.
Jeden zásadní zlom však letošní televizní léto přece jen přineslo: televize začaly se hromadně reprízovat staré estrády. Je s podivem, že to programové ředitele nenapadalo už dřív. Kromě zpráv jsou estrády ty nejsledovanější pořady, jaké televize má. Vyrobit tenhle stroj na diváky je sice dost drahé, ale reprízovat ho nebo ho uvádět znovu, jen jinak sestříhaný, nestojí téměř nic.
A znovu sešité staré silvestry a estrády většinou suverénně poráží ostatní pořady. Zatímco přímý přenos ze závěrečného předávání cen z filmového festivalu Karlovy Vary (jednoho z mála původních pořadů letošního léta) sledovalo šestnáct procent diváků, Nova jich na své reprízy starých skečů a písniček zabalených do pořadu "Volenka" nalákala třiapadesát procent.
Jak se vyrábí sledovanost
"Co v tobě vyvolá příjemné vzrušení?" ptá se Josef Mladý Josefa Náhlovského. "Řízek," odpovídá Náhlovský záměrně retardovaným hlasem. "Představuj si ženu, která na sobě nemá nic, kromě..." "Zástěry," zalyká se Náhlovský smíchem a s ním celé publikum. Na scéně se objeví pět mladých žen v černém spodním prádle, které odvedou Josefa Náhlovského do postele a stáhnou závěsy. Postel se natřásá a Náhlovský padá na podlahu - s řízkem v ruce. Publikum se chvěje smíchy.
Tohle je typická scéna z televizní estrády. Televize Nova ji vysílala loni na silvestra. V den, kdy si všechny stanice dávají na své zábavě obzvlášť záležet. Teď, uprostřed července, ji Nova nasadila do boje proti snad nejúspěšnějšímu večernímu pořadu České televize. A výsledek? Nemocnice na kraji města vyhrála nad starým silvestrovským pořadem jen o pár procent.
Nepřekvapujte ho!
Jiří Adamec, který režíruje zábavné pořady už několik desetiletí, zná zvyky a chutě průměrného českého diváka dokonale. Ví, že ho nemá zbytečně překvapovat nebo jinak zaměstnávat jeho mozek: "Divák musí od začátku vědět, že dostane to, na co je zvyklý a co má rád," říká. To ale není všechno. Estráda totiž není jen náhodný shluk vtipných scének. Má svou pevnou strukturu.
"Na začátku pořadu si musí lidé uvědomit, že už jsou zase doma ve své oblíbené show Petra Novotného," vysvětluje Adamec. Střední část pořadu dává největší prostor pro experimentování. "Divák přežije písničku, která mu třeba není úplně po chuti, protože ví, že ho za chvíli čeká zase něco jiného," říká Milan Kruml. Naopak konec musí být dostatečně pompézní, to aby lidem zůstala příjemná chuť na jazyku.
Televize dobře ví, o které skupiny má a o které nemá v sobotu večer usilovat. "Nezajímají nás diváci, kteří nejsou ochotni dívat se v sobotu večer na zábavnou televizní show - to jsou například mladí lidé a dejme tomu intelektuálové," vyjmenovává režisér Jiří Adamec ty, které jeho estráda nemá ambici oslovit. "Zbude vám sedmdesát procent populace. A o ty bojujeme s ostatními televizemi."
Ale jak těch sedmdesát procent potenciálních diváků zaujmout? Jak zjistit, co mají společného? "Televize vybírá témata na základě nejmenšího společného jmenovatele," říká sociolog Jaromír Volek. To jsou ta, se kterými máme nějakou zkušenost snad úplně všichni: jídlo, sex, rodina, dovolená...
Drahá legrace
Experimentovat s novými estrádami se televizím často nevyplácí. Nejdražší je totiž nový pořad vůbec vytvořit. Postavit kulisy a udělat mu reklamu. Navíc je tu riziko, že diváci novou zábavu nepřijmou. Tahle nepříjemná věc se stala v poslední době televizi Nova hned několikrát. Začala uvádět zábavné pořady Báry Basikové, Ivety Bartošové nebo Františka Nedvěda. Všechny zmizely během pár měsíců z obrazovek.
"Když majitel zjistí, že se experimentovalo s nějakým novým pořadem, který mu v sobotu večer přilákal jen třicet procent diváků, je z toho zděšený," říká Milan Kruml. Ale i poté, co je pořad zavedenou značkou, znamená pro televizi vysoké náklady. Hvězdy, které podobné pořady tolik potřebují, chtějí stále více peněz, a tak stojí původní devadesátiminutový zábavný pořad televizi Nova jeden až dva miliony korun.
Přesto estrády vydělávají. Čím více diváků, tím dražší je reklama, která je do pořadu zařazená. Když je sychravý podzimní večer a na "Dobroty" Petra Novotného se dívají čtyři miliony Čechů, vyinkasuje televize od zadavatelů reklamy čtyři miliony korun.
O prázdninách, kdy se na televizi dívá třikrát méně lidí, vydělají tytéž "Dobroty" jen něco málo přes milion. Na druhou stranu je má televize v podstatě zadarmo - když kupujete film, dostanete právo ho odvysílat třeba dvakrát během šesti měsíců. Kdybyste ho snad chtěli pustit znovu, musíte za něj znovu zaplatit. Vlastní estrádu - jak se teď ukazuje - můžete vysílat třeba donekonečna. "Z čísel, která mám k dispozici, je jednoznačné, že reprízované estrády divákům nijak zvlášť nevadí," říká Milan Kruml.
Estráda: vzpomínka na socialismus
Když budete v cizině přepínat večer z kanálu na kanál, na estrádu narazíte jen stěží. Z většiny televizí ji už dávno vytlačily televizní soutěže. Dnes jsou největším hitem takzvané reality show. Estrádu vytáhnou programoví ředitelé ze šuplete, jen když se předávají filmová či hudební ocenění. Výjimky však existují: Itálie a Německo. V Itálii trvají estrádní pořady třeba tři hodiny, v Německu se takový pořad neobejde například bez jódlování. Ani tady je však televize nevysílají v hlavních vysílacích časech, a už vůbec ne reprízované.
Česká republika je v tomhle směru kuriozitou. Za minulého režimu bývaly estrády natolik sledované, že si o tom i televize Nova může nechat jenom zdát. A to přesto, že byly vizuálně i obsahově mnohem méně atraktivní - moderátorovi se až do konce osmdesátých let říkalo "anyňák". To proto, že neustále jen opakoval "A nyní..." Pak ale přišla revoluce a estráda jako symbol socialistického způsobu života zmizela z obrazovky. "Z Československé televize mě tenkrát vyhodili a nabídli mi, že bych mohl zůstat, kdybych se rekvalifikoval na zahradníka nebo hasiče," vzpomíná na začátek devadesátých let režisér Adamec, který režíroval mimo jiné seriál Rodáci. Jenže brzy na český televizní trh zaútočila Nova a všechno se mělo změnit...
Komerční televize bez váhání oprášila starou dobrou estrádu a z Jiřího Adamce se stal její takřka monopolní režisér. "Nikdo jiný to neumí tak jako on," říká Ivan Rössler, šéfredaktor zábavy na Nově. Když se v polovině devadesátých let na Nově vysílala třeba Ruská ruleta Oldřicha Kaisera a Jiřího Lábuse, přetáhla večer Nova České televizi téměř všechny její diváky.
A jak reagovala veřejnoprávní televize? Začala vytahovat zábavné pořady z archivu. A můžeme je vidět dodnes - dokonce v hlavním vysílacím čase. Jenže to už je i na sentimentálního českého diváka zřejmě trochu silná káva. Například Abeceda K plus Y, kterou uváděl Jiří Krampol, se stala nejméně úspěšným pořadem týdne a seriál Hospoda, který běžel v té chvíli na Nově, katapultovala na první místo.
Jenže je tu ještě jedna věc. Vysílání estrád na České televizi je o něco spornější záležitost než v televizi Nova. "Jako občan potřebuji něco jiného než jako spotřebitel," říká Jan Jirák z Fakulty sociálních věd. Neboli proč mám platit koncesionářské poplatky, když mi Česká televize nabízí totéž co televize Nova bez poplatků. Komerční televizi jde logicky jen o příjmy z reklamy, kdežto veřejnoprávní televize, která vybírá povinné koncesionářské poplatky, by neměla dbát jen na sledovanost (kvůli reklamě), ale také na kvalitu.
Já se na to nedívám
Spousta intelektuálů - a nejen jich - se od estrád distancuje. Ať se na ně nedívají, když se jim nelíbí, můžou docela v klidu reagovat jejich tvůrci. Kuriózní však je, že i oni se od svých produktů v jistém smyslu distancují. Na otázku, jestli se rád podívá na estrádu Petra Novotného, šéfredaktor novácké zábavy řekne: "Převedu to na víno. Petr Novotný je velmi slušné konzumní víno, které já prostě nepiju. To, co piju já, by bylo málo prodejné, protože by to většině lidí přišlo zbytečně drahé."
Možná, že ho nakazil Vladimír Železný. Tento zakladatel televize, která u nás estrády znovu oživila, se totiž vždycky stylizoval do podoby jemného intelektuála, který prostřednictvím podobných pořadů jen vydělává na svou sbírku obrazů. Jak mohou být estrády kvalitní, když většinu těch, kteří stojí za jejich tvorbou, na nich zajímají jen koláče sledovanosti? "Když je nad čtyřicet procent diváků, je to v pořádku, nad padesát je to skvělé a nad šedesát je to famózní," říká režisér Adamec. To, že je počet diváků na Nově jediným kritériem hodnocení, potvrzuje i Karel Šíp: "Pořad sám o sobě se na Nově nehodnotí. Když je to vyloženě slabý díl a má relativně slušná čísla, nikdo ani necekne. Připomínky jsou, jen když jsou čísla špatná."
Pět zákonů sledovanosti
Každý televizní tvůrce si dobře pamatuje následujících pět pravidel, která zajistí estrádě dostatečné množství diváků
1. Divák je netrpělivý. Nenechte ho čekat na humor ani pointu příliš dlouho. Nesmí cítit, že přišla chvíle, kdy může odejít na toaletu nebo přepnout na jiný program.
2. Divák u televize nerad přemýšlí. Pointy musí být jasné a srozumitelné.
3. Zábava se musí obracet na všechny divákovy smysly. Nešetřete tedy barvami, scénky prokládejte hudbou.
4. Experimentovat s novými formáty se nevyplácí. Divák má rád své jistoty. Dodržování konvencí je zákon. Všechno, co vybočuje, je finanční propadák.
5. Dejte divákům známé tváře. Jak říká režisér Adamec: "S Karlem Gottem je to jako s chlebem. Lidé ho jedí celá staletí a nepřejí se jim."
 Herec, bavič a moderátor. |
 Moderátor Petr Novotný u počítače. E-mail používá, jak řekl, prakticky nepřetržitě. |
 Zuzana Bubílková na předávání cen Anno 2001. |
 Anno 2001 - Zuzana Bubílková a Miloslav Šimek. |
 Petr Novotný s manželkou |
 Petr Novotný a Stella Zázvorková při udílení cen TýTý 2001. |
