Proč byl u nás v šestapadesátém klid

Politické, sociální, národnostní i vojenské aspekty krize komunistického systému po Stalinově smrti vážou značnou pozornost evropské historiografie. V centru zájmu jsou události zejména v Maďarsku, kde v "horkém podzimu 1956" přerostla výměna komunistických šéfů v krvavý střet. Zatímco okolní státy byly ve varu, Československo zůstalo v politických diskusích po Stalinově smrti chladné.

Mladá francouzská historička Muriel Blaiveová, studentka ze semináře politologa Jacquesa Rupnika, si klade otázky, proč v takto vypjatém období zůstali českoslovenští občané stranou. V objemné knize Promarněná příležitost podává Blaiveová analýzu nejen jednoho roku, ale i širší pohled na etablování komunismu v československé společnosti.

Nedostávalo se energie

V prvních kapitolách historička detailně zachytila zárodky nesouhlasu s režimem, které se objevily zejména mezi studenty. Obšírně rozebírá například pražský majáles v květnu 1956, po němž byla podobná vystoupení na dlouho zakázána. Tyto manifestace však nezískaly u veřejnosti větší ohlas. K razantnějším protirežimním vystoupením chyběl silnější nekonformní proud, jenž by inicioval revoltu.

Muriel Blaive:
Promarněná příležitost

Prostor, Praha 2001

484 stran + 24 stran obrazové přílohy

cena 599 korun

náklad neuveden

V mocenských strukturách zároveň chyběly výraznější osobnosti, které se mohly stát nositeli reformy, neboť bolševická špička prořídla po stalinských represích. V ostatních komunistických zemích také opozice vyrůstala především zdola, z dělnických vrstev, přičemž Blaiveová dospívá k tomu, že čeští dělníci již prošli érou protestů počátkem 50. let (dnes je už poměrně známá vzpoura v Plzni v roce 1953). O čem se však v knize příliš nedozvíme, to je tehdejší způsob reakce pražského komunistického vedení: snížilo ceny některého zboží a usilovalo předejít dalším sociálním nepokojům.

V dalších částech knihy zasluhuje pozornost najmě autorčina snaha o důkladný rozbor české historiografie (domácí i exilové), jež se věnovala 50. letům. Blaiveová připomíná, že většina prací je ovlivněna iluzemi o specifické cestě budování socialismu v Československu, ovlivněné kupříkladu prvorepublikovými demokratickými tradicemi. Takto mytizovaný obraz se udržuje podle jejího názoru až do počátku 90. let.

Komunismus v nás

Pasivitu české veřejnosti v roce 1956 Francouzka vidí v souvislosti s dalšími uzlovými body naší národní historie: s cestou k Mnichovu 1938, s odsunem Němců, s vítězstvím komunistů v relativně svobodných volbách roku 1946, které vedlo k dokonání vzniku totalitního režimu o dva roky později. Současně Blaiveová podává stručný exkurz do československého komunismu po první světové válce, jenž už v demokratickém dvacetiletí 1918-38 náležel k nejvlivnějším politickým skupinám.

Dle pisatelky tedy nástup komunismu k moci nebyl toliko výsledkem vnějšího nátlaku stalinského impéria, jak se to dělo v sousedních státech. A proto průběh změn po Stalinově smrti také neměl v Československu natolik dramatickou podobu jako v ostatních zemích východního bloku. Krvavé vyústění maďarského protikomunistického povstání kromě toho vyvolalo strach nejen mezi funkcionářskou "věrchuškou", nýbrž i mezi širokou veřejností. Výsledkem byl tichý a plíživý kompromis: rigidní komunistická linie zůstala sice zachována, ale v intelektuálním prostředí vznikaly reformní návrhy, které se zviditelnily během 60. let. Srovnání situace po nastolení komunistických režimů v sousedních státech, zejména v Polsku a Maďarsku, se jeví být jedním z největších přínosů této publikace.

Velká výzva

Historička však některé důležité aspekty československé "věci" ponechala stranou. Sice se zaobírá otázkou početního nárůstu členské základny KSČ po roce 1945, ale nevěnuje již pozornost změnám její sociální struktury, které také zásadně ovlivnily další politiku strany. Pomíjí též některé společenské sféry, které v roce 1956 prošly změnami. Jednou z nich byl státní dozor nad katolickou církví. Ten v půli 50. let poněkud povolil své nemilosrdné jho a církev prokázala renesanci duchovních aktivit v prostředí tajných skupin a seminářů. Tato aktivita je potom opět terčem rozsáhlé represe, například během procesů na konci 50. let.

Práce Muriel Blaiveové prostě vybízí k dalším diskusím, ale především je velkou výzvou české historiografii. Ta by se konečně měla začít věnovat opravdu komplexnímu zkoumání dějin KSČ a její totalitní vlády. V jakém smyslu komplexnímu? Například by měl být brán vážně v potaz právě mezinárodní kontext, minimálně ten středoevropský...

Rozdrcení maďarského povstání proti komunistickému režimu sovětskými tanky oznámil orgán ústředního výboru KSČ Rudé právo ve zvláštním vydání. "Pražané čtou zvláštní vydání Rudého práva, které oznamuje vítězství maďarského lidu nad kontrarevolucí," praví dobový text k této fotografii.