Josková odolala, v Národním divadle pouze hostuje v inscenaci Zvony a na své domácí scéně právě nazkoušela roli ve hře Luigiho Pirandella Šest postav hledá autora.
„Kdybych tu nabídku přijala, přišla bych o roli Divé Báry v Pitínského režii a další zajímavé inscenace, které se u nás v té době připravovaly. Snad to nebude znít jako neúcta k první scéně, ale jsem ráda, že jsem v Uherském Hradišti zůstala už proto, že by mě jistě minula role v Šesti postavách,“ říká Josková, která za své výkony získala nominaci na cenu Thálie.
* Pirandellova hra klade nemalé nároky na publikum, je to trochu divadelní teorie v kostce, nese zřetelné postupy avantgardy, má intelektuální humor. S tím vším se musí vypořádat publikum. Jak náročnost této hry vnímáte jako herečka?
Před začátkem zkoušení si režisér Zdeněk Dušek přál, abychom hru nečetli a seznámili se s ní až na první čtené zkoušce. Poslechli jsme a poprvé ji opravdu otevřeli až tam. Když jsme dočetli, zůstali jsme sedět jako opaření. Nebyli jsme schopni slova a nedovedli jsme si zároveň představit, jak to všechno, co popisuje, dokážeme dostat do jedné inscenace. A vida, asi to jde. Pan režisér byl velmi trpělivý a přesně věděl, co chce. Když máte v režisérovi oporu, je to velká výhra.
* Postavy mají líčení ve stylu Addamsovy rodiny. Jak jste na hru šli?
Líčení jen umocňuje kontrast mezi jednotlivými postavami, ale podstatné bylo něco jiného - opustit zažité herecké stereotypy. Vždyť už na škole nás učili, že herec se nemá točit zády k publiku, že se nemá krýt s kolegou. Tohle všechno a spoustu dalšího jsme se teď učili měsíce porušovat, abychom docílili autenticity, kterou si hra i inscenace samotná žádá. Bylo to těžké. Ale stalo se nám, že se kdosi přišel podívat na zkoušku a dlouho nevěděl, jestli už hrajeme, nebo jestli si jen tak povídáme. To bylo dobré znamení.
* Dostala jste nabídky i do jiných divadel. Čím je pro vás práce ve Slováckém divadle tak podstatná, že jste odolala?
Když řeknu, že ve Slováckém divadle je výjimečná atmosféra a výborná parta, tak to bude znít jako klišé. Ale nic jiného mě nenapadá - prostě je to pravda. Pracujeme s Pitínským, Lipusem, Duškem, Balašem, režírují u nás i mladí režiséři, uvádíme české novinky i klasiku a máme vyprodáno na několik měsíců dopředu. Proč bych odcházela?
