Probuzení jara (2007) - Fotografie z inscenace Franka Wedekinda Probuzení jara v nastudování studentů 4. ročníku katedry alternativního a loutkového divadla DAMU (2007) | foto: Divadlo Disk

Probuzení lásky na bramborové brigádě

S divadlem studentů bývá jedna potíž, totiž dramaturgie. Adepti herectví by se totiž měli učit i na velkých rolích klasického repertoáru.

Jenže problém nastává, když je třeba věrohodně obsadit nejen dejme tomu Romea a Julii, ale také Kapulety, Monteky, či dokonce Chůvu. Wedekindovo Probuzení jara, které se studenty 4. ročníku katedry alternativního divadla nastudoval Ondřej Pavelka, se tedy jeví jako ideální volba.

Hra, kterou Wedekind dokončil roku 1891 (kvůli cenzuře vyšla až v roce 1906), je manifestem mládí, revoltou mladých proti zkostnatělému světu. Pobouření vyvolala nastolením tehdy tabuizovaných témat, jako je sexualita mladistvých, potraty, homosexualita.

V době, kdy mládež hasí frustrace střelbou do učitelů, v době drsné cool dramatiky, se může mnohým jevit jako anachronismus. Ale půvab hry tkví v nevinnosti a opravdovosti čtrnáctiletých hrdinů, kteří pocítí první „probuzení jara“.

Režisér zvolil chytré řešení: děj hry posunuje do české školy 80. let. Většina děje se odehrává v šatně tělocvičny: právě hodiny tělocviku jsou nejlepší příležitostí pozorovat druhé pohlaví, přes dvířka plechové skříňky se odehraje první kontakt mezi Melicharem a Vendulkou. Učitel a kantorka tělocviku s píšťalkami na krku pak zastupují školní buzeraci, kterou u Wedekinda zastává celý sbor profesorů.

Ale princip, totiž ponižování žáků, je stejný. Osmdesátá léta jistě nebyla tak prudérní jako konec 19. století, přesto například u nás nebyla volně dostupná pornografie a vlastně jediným zdrojem informací o lidské reprodukci byla učebnice biologie.

Rozpaky hlavních hrdinů nad reakcemi vlastního těla jsou proto uvěřitelné. Pavelka dobře stylizuje milostné sblížení Melichara s Vendulkou, které zasazuje na bramborovou brigádu. Avšak žádné okouzlení první erotikou ŕ la Starci na chmelu - i když srovnání nabízí i fakt, že některé scény Pavelka staví jako muzikálová čísla: žádné okouzlení první erotikou, ale až hmatatelné trapno.

Wedekindova expresionistická hra je nejednoznačná svou formou a v tom tkví její zrádnost. Režisér pochopil, že jím zvolený inscenační princip již nemůže fungovat v druhé půli, která se láme v tragédii, ve Wedekindově podání s jistým groteskním šklebem. Melichar prchá z polepšovny a na hřbitově se setkává nejen s mrtvým bezhlavým spolužákem, který si vzal život kvůli špatným známkám, ale i se záhadným „zakukleným“ pánem, jenž nabízí ruku k záchraně.

Pavelka zprvu odkazuje právě na expresionistické divadlo, zdá se, že slyšíme i ohlasy voice bandu (ostatně asi nejslavnější zpracování Probuzení jara je od E. F. Buriana), nakonec se však topí v bezradnosti. To je vyjádřeno i postavou tajemného pána, která nemá vlastně žádný výklad.

Z herců zaujmou hlavní představitelé, zejména Jakub Prachař jako Melichar. Vendulka Barbory Vyskočilové má v sobě drzost i nevinnost, Slovinec Matija Solce dobře zdůrazňuje mimoňství Mořice, k čemuž mu pomáhá i nečeská výslovnost, byť někdy balancuje na hranici srozumitelnosti.

FRANK WEDEKIND - Probuzení jara
Divadlo Disk Praha, 4. ročník KALD DAMU. Režie Ondřej Pavelka, hrají Jakub Prachař, Matija Solce, Barbora Vyskočilová, Jiří Chvalovský a další. Délka 150 min.
Hodnocení MF DNES: 50%