A tak začali se svou říznou a chytlavou kytarovou hudbou pošilhávat po zahraničí.
"Koncertujeme poměrně často v Austrálii, vystupovali jsme také ve Velké Británii. Tamní úspěch by pro nás byl hodně důležitý. Naše hudba je inspirována především anglickými kytarovými kapelami. Na kontinentu jsme vystoupili poprvé právě u vás, v příštích měsících se vydáme do Švýcarska nebo Rakouska," říká Matthew Thomas.
V Česku nyní vychází druhé album The Feelers: Communicate z roku 2001, novinka Playground Battle bude záhy následovat.
Předchází vás pověst největšího pojmu na novozélandské hudební scéně. Znamená to, že vašim ostrovům dominuje rocková hudba?
Na Novém Zélandu je asi nejsilnějším stylem pop rock, i když v posledních letech mu tvrdě konkuruje hip hop. Nový Zéland je poměrně málo lidnatá země se 4 miliony obyvatel. Na hudební scéně se všichni znají bez ohledu na styl. Jsme jako velká rodina, která neprožívá nějaký tvrdý konkurenční boj.
Jak jste se dostali do České republiky?
Náhodou. Pořadatel festivalu Trnkobraní byl na Novém Zélandě na dovolené zrovna v době, kdy nás tam bylo, jak se říká, plno. Měli jsme nové album, singly v hitparádách, plakáty visely na každém rohu. Pořadatel Trnkobraní se přišel podívat na náš koncert a pozval nás na festival. Pro nás to byla velká exotika. O České republice jsme sice slyšeli, ale stejně jsme se museli podívat do mapy, kde vlastně leží. Nakonec jsme si řekli, proč ne, bude to nová zkušenost. Rozhodně to neděláme kvůli výdělku. Je to pro nás zajímavý výlet na druhý konec světa spojený s koncertem. Už jen kvůli noční procházce Prahou toho rozhodnutí nelitujeme!
V souvislosti s The Feelers se objevují přirovnání ke slavnému hudebníkovi Peteru Gabrielovi. Není to pro vaši kariéru trochu svazující?
Svým způsobem si za to můžeme sami. K natáčení alba Communicate jsme přizvali hráče na perkuse, který působí v Gabrielově doprovodné kapele. Když perkusista přišel k nám do studia a slyšel Jamesův zpěv, myslel si, že zkoušíme předělat nějakou Gabrielovu písničku. James má skutečně podobný projev jako Gabriel, ale hudebně jsme úplně jinde. Muziku Petera Gabriela máme rádi, ale poslouchat tohle přirovnání stále dokola je únavné. I když nás to samozřejmě těší.
V posledních letech udělal vaší zemi velkou reklamu…
... Pán prstenů! (členové kapely sborově skočí do řeči) Režisér Peter Jackson je machr. V poslední době proslavil Nový Zéland po světě víc než kdokoli jiný. Vznikl úplně nový druh turistiky, filmové zájezdy. Lidé z celého světa navštěvují místa, ve kterých se Pán prstenů natáčel. Novozélanďané proti tomu nic nemají. Filmová turistika naštěstí nenabrala obludné rozměry, zatím neškodí zdejší přírodě. Ovšem Jackson tyhle exteriéry využíval od svých filmařských začátků. Všichni máme rádi jeho celovečerní debut Vesmírní kanibalové, který natočil vlastně jen za peníze svých kamarádů a rodičů. Už tehdy se projevil jako ohromně talentovaný filmař. Musíme se ale smát při představě, jak by se na tenhle legrační krvák pro fajnšmekry dívala většina současných fanoušků Pána prstenů.
Na Valašsku patří k uvítání slivovice. Čím byste vy přivítali českou kapelu na novozélandském hudebním festivalu?
Tequilou! My vlastně nic tak specifického na Novém Zélandě nemáme. Vaří se zde slušné pivo, pijeme i vaše české. Máme výborná bílá vína, ale těžko najít vyloženou specialitu. Máme krásnou přírodu, lidé u nás jsou v úplné pohodě, nestresují se tolik jako Evropané. To je, myslíme, dostatečná pozvánka k návštěvě Nového Zélandu.
