Jsou na něm písně romantické, až sentimentální, jednoduché, až primitivní, známé, až provařené. Velká část z těch, kteří je zpívají, si na trampování postavila celoživotní byznys, byť se lze s jistotou vsadit, že "pod širákem" nespali už desítky let.
Jenže to je všechno úplně jedno, protože když si album vložíte do přehrávače a octnete se v "osamělým městě", přestanete řešit, které z interpretů máte rádi, které jen ctíte a které skoro nemůžete za normálních okolností ani slyšet.
Těch šestnáct písniček vás prostě vcucne - jistěže za předpokladu, že jste někdy ochutnali "čaj s příchutí jehličí" (jak ve zde nezařazené písni zpíval jeden z protagonistů Wabi Daněk). Protože - a přestože - je všechny dobře znáte, a pokud jste se naučili pár akordů na kytaru, většina z nich byla mezi prvními, na které jste si troufli.
Skvělé řemeslo
Tolik sentiment. A teď se aspoň na chvilku vraťme na zem. To album totiž není pozoruhodné jen proto, jakou má sílu vracet posluchače do mládí. Je totiž taky velmi dobře řemeslně uděláno - a některé položky přesahují pouhé řemeslo až daleko za hranice silného zážitku.
Původcem tohoto rozměru je Luboš Malina, jinak vůdčí muzikantský duch kapel Druhá tráva a Garcia, fenomenální hráč na bendžo, vynikající aranžér a producent. Základ doprovodné kapely logicky tvořili ti, na které se může spolehnout "na první dobrou", tedy Druhá tráva.
Některé písně jsou sice jakoby "jen odehrány", některé dostaly správný náboj, který jim (pokud jsou zachovány původní verze) chyběl, ale ty nejlepší prostě Malina s kolegy hudebně vykopli skoro do nadoblačných výšin - příkladem za všechny budiž Zátoka s nádherným dialogem steelkytary a irské píšťaly nebo hned následující Tři kříže v podobě, v jaké by je mohli nahrát třeba Chieftains, kdyby si pozvali ostrého elektrického kytaristu.
Hlavně klasikové
Ze zúčastněných zpěváků jsou samozřejmě nejzásadnější dva: absolutní klasik Miki Ryvola, mj. autor zvěčnělé Bedny vod whisky (kterou zde logicky sám zpívá, stejně jako hit svého zemřelého bratra Wabiho Osamělý město), a v Druhé trávě "domácí" Robert Křesťan, jeden z našich nejlepších zpěváků bez ohledu na žánr, který dává nejen svou nejslavnější Panenku a zmíněnou Zátoku, ale taky Rovnou, tady rovnou v odvázané "newgrassové" verzi.
Ani další dva zpěváci, Wabi Daňek a František Nedvěd, samozřejmě nejsou co do "hvězdnosti" žádná ořezávátka a na albu odvádějí výbornou interpretační práci, ve třinácté komnatě recenzentova srdce ale jejich vlastní tvorba leží hluboko pod vrstvou prachu a tohoto ryze osobního pohledu se nemůže zbavit ani ve chvíli, kdy zpívají evergreeny.
Avšak: Daňkova Rosa na kolejích je výjimka. Odhlédneme-li od jejího (někdejšího?) trochu legračního zbožštění, patří rozhodně zejména hudebně, ale i některými částmi textu mezi nejnápaditější písně tohoto ranku a ve zdejším autorském podání tuto kvalitu potvrzuje. Naštěstí se není třeba při jejím soukromém poslechu stavět do pozoru...
Jediný účastník je tu trochu mimo, a to je Ivan Mládek. Jakkoli už od počátku Banjo Band hrával taky staré "trempírny", jeho dnešní pozice je úplně jinde. Nehledě k tomu, že Mládkův interpretační výkon v Ruty šuty Arizona Texas (navíc dost blbé písničce) není z nejjistějších.
Samozřejmě je vlastně trochu perverzní tyhle písničky poslouchat v tichu obýváku nebo třeba na sluchátka v nacpané pražské tramvaji. Mají se hrát - nemusí k tomu zrovna za každou cenu hořet oheň, stačí třeba hospoda. Producentova ruka přesto těmto nahrávkám ale dala smysl a za to jí patří obdiv.
Různí: 16 nej od táborových ohňů
Vydal Universal Music, délka CD 50:40
Hodnocení iDNES.cz: 70 %
