Pětapadesátiminutový opus, využívající prvky kakofonie, se podle zahraničních zdrojů soustřeďuje na výrazný emocionální dopad a obecný smutek, který zachvátil veřejnost po Dianině autonehodě v roce 1997, a také na snadnost a rychlost, s jakou vznikají mýty.
První scénu otvírá mezzosopranistka Vilma Indra Vitolsová, která v domácím obleku sleduje televizní zprávy. Poté vymění župan za červené šaty a stává se duchem princezny Diany - to symbolizuje, že pravá osobnost této ikony zůstávala jejím fanouškům neviditelná. "Nikdy jsem nebyla anděl!" zpívá představitelka Diany v jedné scéně.
V představení se též pracuje s videoprojekcí, fotografií a předtočenou originální hudbou. "Někteří lidé jsou překvapeni, že jsme se rozhodli pro takový kus, když Dianina éra už skončila, ale my toto téma považujeme stále za zajímavé, protože na Dianinu smrt reagovala obrovská spousta lidí.
Byl to silný impulz ke změně v britské společnosti - i když zatím k žádné změně nedošlo," uvedla pro francouzskou agenturu AFP Kate Hutchinsonová, umělecká ředitelka operní společnosti Modern Baroque Opera, v jejíž produkci inscenace vznikla. AFP v té souvislosti připomněla, že Vancouver, jakkoli multikulturní město, má stále velmi silné vazby na Velkou Británii. Není tedy divu, že opera o Dianě byla uvedena právě tady. Kate Hutchinsonová probritské nálady potvrzuje: "Britská královská rodina je stále naší královskou rodinou."
The Diana Cantata není první operou, která byla o princezně zkomponována. Loni například vysílal britský kanál Channel čtyřhodinovou televizní operu Smrt princezny, kterou složil Jonathan Dove. Také toto dílo pracovalo s realitou i fikcí. V německém Norimberku byla zase scénicky uvedena opera Lady umírá skladatele Stefana Hippa. V tomto případě se však postava Diany na jevišti neobjevila. Dílo se soustředilo na úlohu médií v Dianině životě a ironicky vylíčilo počínání paparazziů.
 Princezna Diana |
