Navzdory velmi divoké minulosti je dnes jedenašedesátiletý rocker stále v obdivuhodné kondici, i když skromně prohlašuje, že už to není, co to bývalo. Z ptačí perspektivy se dá jeho dlouholeté umělecké působení jasně rozdělit dvojím způsobem: na období drogové závislosti těžké a lehké (které lze optimisticky říkat abstinence) a na periody s kapelou Stooges a bez ní.
Po šedesátce zakotvil u verze "abstinence se Stooges", což asi většina jeho příznivců velmi vítá. Jak mu to svědčí, uvidíme 20. září na pražském Výstavišti, kde se punkoví klasikové představí v plné parádě.
Hlavně výstředně
Zásadní vliv na podobu budoucí nepřehlédnutelné pódiové image Iggyho Popa měla jeho návštěva koncertu kapely The Doors v roce 1967. Prezentace a osobnost zpěváka Jima Morrisona ho inspirovala natolik, že sám brzy posunul tehdejší hranice koncertních výstředností.
Kromě toho, že vždy vystupoval svlečený do půl těla (a vystupuje dodnes, důchodcovský věk přece není překážka), páchal na jevišti mnoho jiných nepřístojností: užíval drogy, zohavoval se, zvracel, urážel publikum a jako první rocker vůbec skákal "placáka" z pódia. Pravda, brzy byl ve zvrácenostech překonán jinými kolegy (Ozzymu Osbournovi z Black Sabbath, který při koncertě ukousl hlavu živému netopýrovi, konkurovat nemohl), ale živá vystoupení jeho kapely The Stooges získala velký věhlas.
Pochopitelně to nebylo jen kvůli zpěvákovým skopičinám. The Stooges valili do publika obrovské množství energie a jejich drsná syrová muzika rvala ve své době uši (myšleno pozitivně i negativně). Však jsou dnes považováni za jistý předstupínek či inspiraci punku a heavy metalu.
"Kdybych do sebe tehdy nevalil tolik drog, naše stěžejní alba by vypadala úplně jinak," prohlásil Iggy Pop letos v srpnu v rozhovoru pro časopis New York Post. "Rozhodně by v sobě neměla tu temnotu, pro kterou jsou opěvována. Tím ale nechci doporučovat drogy." Kulantně řečeno.
Zachránce David Bowie
V době, kdy The Stooges nefungovali a jejich zpěvák těžce nezvládal svou drogovou závislost, Iggyho Popa víceméně zachránil David Bowie. Skládali spolu muziku, Bowie ho zasvětil do fungování hudebního byznysu a pomohl mu napsat a zprodukovat dvě jeho nejrespektovanější sólová alba - The Idiot a Lust For Life (obě 1977). "Klíč k mému přežití. Moje univerzita. Moje další nenahraditelná noha," tak Iggy Pop popisuje Bowieho roli ve svém životě. "Strašně moc jsem se od něj naučil," dodává.
Film Velvet Goldmine (Sametová extáze) se tehdejším kontaktem Bowieho a Popa v druhém plánu zaobírá (Bowieho ztvárňuje Jonathan Rhys-Myers, Popa Ewan McGregor) a přisuzuje jim homosexuální vztah, což oba veřejně heterosexuální muzikanti odmítli komentovat.
Iggy Pop se nikdy nedostal se singlem ani s albem do první desítky v oficiálních žebříčcích, což svědčí o tom, že taková umístění nemají valný význam - vždyť je i tak považován za otce zakladatele. Komerčního úspěchu si však přesto něco málo užil, viz písnička Candy (duet s Kate Pierson z B 52’s), skladby jako The Passenger, Real Wild Child a hlavně Lust For Life (1977), která si zažila reinkarnaci díky využití v kultovním filmu Trainspotting (1995).
Takže asi není náhoda, že Iggyho hudba bude použita i v nejnovějším filmu podle předlohy téhož autora - Irvina Welshe - Ecstasy: Three Tales of Chemical Romance (Extáze: Tři příběhy chemické romance), kterážto kniha dala mimochodem jméno kapele My Chemical Romance.
Během své kariéry spolupracoval Iggy Pop s kdekým - většinou s mnohými z nejpopulárnějších hudebníků své doby. Nesvědčí to ani tak o jeho "prodejnosti" nebo řekněme "nedostatečné selektivnosti", jako spíše úctě, kterou k němu muzikanti nejrůznějších generací a žánrů chovají. Schválně pár jmen: Guns N’ Roses, B 52’s, Goran Bregovič, White Zombie, Sum 41, Green Day.
Třešničkou na dortu je letošní účast na uvedení Madonny do rock’n’rollové Síně slávy, kde The Stooges předvedli drsné verze Madonniných písniček Burning Up a Ray Of Light. Pointa je v tom, že Madonna si údajně The Stooges vyžádala na protest proti tomu, že byli na uvedení do Síně slávy šestkrát nominováni, ale nikdy neprošli.
Všechno je jinak
Jaký je Iggy Pop dnes? Žije z minulé slávy? Nevyleze příští sobotu na pódium roztřesený stařík (jak tomu bývá v případě již zmiňovaného Ozzyho Osbourna?). Toho se není třeba bát. Recenze na dosavadní letní koncerty se nesou v duchu posvátné úcty a vágních úvah na téma Popovy neuvěřitelné energie a vitality - zvláště vzhledem k neoddiskutovatelné nasycenosti chemikáliemi.
Zároveň se však Iggy Pop netají tím, že žije spíše způsobem odpovídajícím jeho věku. Přestěhoval se z New Yorku na Floridu. Má velkou knihovnu, vinný sklípek, bazén a luxusní auta. Zajímá se o řeckou a římskou historii, sbírá haitské malíře. "Chci už mít trochu klidu," tvrdí.
Momentálně se natáčí životopisný film o rané kariéře Iggyho Popa s The Stooges. Iggyho bude hrát "Frodo Pytlík" Eliah Wood, což je vtipné. Ten se navíc vyjádřil, že je vyděšený k smrti, protože je velký fanoušek Popa a nechce být tím, "kdo to zvoře". Vzhledem k tomu, že to jsou slova z května 2007 a film by měl být v této chvíli už hotový, ale je ticho po pěšině, možná na jeho slova došlo. Iggy Pop v každém případě pochválil scénář i svého filmového představitele, ale odmítl se na snímku jakkoli podílet.
