Přeložil a dramaticky upravil povídku nositele Nobelovy ceny za literaturu za rok 1978 Isaaca Bashevise Singera Tajbele a její démon, kterou s vesměs mladými brněnskými herci rovněž nastudoval.
Po několika konjunkturálních vlnách je třeba s židovskou tematikou zacházet obzvlášť obezřele.
Vždyť v případě literárních textů, které nám přibližují zmizelý svět židovského štetlu středovýchodní Evropy, nejde o folklor nebo přesněji nejde jen o něj. Setkáváme se především s moudrostí božích lidí a lidiček, třebaže je často téměř neoddělitelně spojená se zakázanými pověrečnými praktikami a představami – a v neposlední řadě jde i o moudrost Boha samotného.
Tento odkaz Singerovy prózy nám Přidalova adaptace předala neredukovaně a plasticky. Ale nejen ona – je tu opět citlivá a úsporná scéna Milivoje Husáka: v pozadí více- účelová rampa, vstup do krámku krejčové Tajbele, stolek se štůsky látek, věšák, židle.
Vynikající je čerstvá držitelka Thálie Kateřina Holánová v hlavní roli. V její tváři můžeme přímo odezírat myšlenky, které se honí židovské vdově nevdově hlavou a které Tajbele většinou dokáže jen špatně skrývat.
V nočních scénách je živelná až k frivolitě, ale nikdy nepřepadne za ni nebo pod ni. Také Roman Groszmann dokázal obsáhnout obě roviny postavy šnorera Alchonona: za světla nedospěle rozklácený a šaškující učitelský pomocník, potmě milenec-démon na zapřenou.
Mlčenlivým průvodcem představením je houslista Tomáš Vtípil – jednotlivé scény jako by vystupovaly z jeho smyčcového kouzlení. Jediná výhrada: opakováním "postelových" scén ztrácí představení ve střední části trochu tempo. Ale závěrečnou řečí Tajbele nad zemřelým dostává komický a zároveň tragický příběh existenciální rozměr podobenství.
ISAAC BASHEVIS SINGER: Tajbele a její démon
Divadlo U stolu Brno. Překlad, dramatizace a režie Antonín Přidal, scéna a kostýmy
Milivoj Husák. Hrají Kateřina Holánová, Roman Groszmann, Erika Stárková, Tomáš Vtípil. Délka 75 minut.
Hodnocení MF DNES: 
