Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Příběh songu: Led Zeppelin - Stairway To Heaven

  13:30aktualizováno  13:30
O 20 tisíc lístků na listopadové reunionové vystoupení Led Zeppelin v Londýně se ucházelo 25 milionů lidí. Jejich Stairway To Heaven je asi nejprovařenější rocková balada. Její příběh už tak provařený není...

Led Zeppelin | foto: Archiv

Kde se to vzalo?
Led Zeppelin byli na začátku roku 1971 největší rockovou kapelou na světě. Lítali v soukromém tryskáči, v hotelích si pronajímali celá křídla, excesy s chlastem, drogami a gruppies nebraly konce (včetně bizarního obvinění, že jednu fanynku znásilnili nosem z uloveného a naporcovaného žraloka), jejich předchozí dvě desky (Led Zeppelin II a Led Zeppelin III) trůnily obě na čele britské i americké hitparády.

Přesto se ozývaly hlasy, že anglická čtyřka je přeceňována a její úspěch v podstatě nezasloužený. Při přípravě další desky tedy padlo rozhodnutí nechat mluvit hudbu samu za sebe. „Žádný název kapely na obalu, žádný název alba, žádné názvy písniček, žádné texty, nic než hudba – to byl náš záměr,“ říkal kytarista a hlavní skladatel Jimmy Page s tím, že po nátlaku vydavatelské firmy jména písniček napsali alespoň do vnitřního přebalu desky.

Když tedy v listopadu 1971 vyšla čtvrtá deska Led Zeppelin bez názvu a na obalu byly jen čtyři znaky (každý z nich reprezentuje jednoho člena kapely), nikdo nevěděl, co si má myslet.

Jak se to nahrávalo?             
Stairway To Heaven pochází ze soustředění ve vesnickém domu Bron-Yr-Aur ve Walesu, což byla chalupa zpěváka Roberta Planta bez vody i elektřiny. Na soustředění vznikla velká část předchozí desky, jeden kytarový motiv však Pageovi zbyl a hledal pro něj uplatnění.

O pár měsíců později – na jiné vesnické usedlosti – akordy přehrál Plantovi a ten na místě z hlavy spustil text. "Jimmy hrál, já jsem chytil tužku a papír a vrhal jsem to tam. Prostě to ze mě prýštilo. Pak jsem to dopsal, přečetl si to a koukal jsem jak blázen!" vzpomíná Robert Plant na vznik sarkastického textu "o ženský, která má všechno na světě, ale pořád chce víc a víc“.

Při samotném nahrávání vykrystalizovala struktura akustického intra s třemi flétnami (0:00–2:15), pomalá pasáž s elektrickými kytarami (2:16–5:33) a hardrockové finále (5:34–8:02) – Page o skladbě tvrdí, že „se zrychluje jako příval adrenalinu“ a musel si kvůli ní pořídit speciální dvoukrkou kytaru (na jednom krku šest strun, na druhém dvanáct), aby na koncertech nemusel během jedné písně měnit dva různé nástroje.

Proč z toho nebyl singl?
Poprvé Stairway To Heaven zazněla živě ještě před vydáním desky v březnu 1971 v Belfastu. „Publikum se kousalo nudou a netrpělivě čekalo na nějakou známější píseň,“ popisuje neslavnou premiéru basák John Paul Jones.

Když v listopadu deska konečně vyšla, ani náznakem se nepřemýšlelo, že by z osmiminutového cajdáku mohl být singl. "Firma to sice chtěla zkusit zkrátit, aby se to mohlo hrát v rádiích, ale na to jsme nepřistoupili," říká Jimmy Page. A tak v hitparádách bodovaly písně Black Dog a Rock And Roll, Stairway to Heaven si ale masově získávala fanoušky z desky a na koncertech.

Prorazilo to díky Satanovi?
Postupem času kolem skladby vznikly dvě aféry. Úvodní kytarový riff i celá sloka byly totiž téměř identické s písní Taurus od kapely Spirit, které ve svých začátcích Led Zeppelin předskakovali. Page určitý vliv nepopírá a frontman Spirit Randy California – možná polichocen – až do své smrti v roce 1997 tvrdil, že „to nepovažuje za krádež, nýbrž jen za přepracování mojí písně“.

To lepší ale mělo ještě přijít: kapela byla obviněna ze satanismu, protože když se jedna sloka („až uslyšíš šramot v keři, zůstaň klidný“) přehrála pozpátku, z gramofonu se začalo ozývat přibližně něco jako: „Tohle je pro mého milého Satana / těm, kteří zbloudili, Satan ukáže / ukáže jim své 666.“

Samozřejmě Led Zeppelin všechno odmítli s tím, že by "přece ve studiu netrávili tolik času s takovou hovadinou" a že to jen zvuková shoda náhod, nicméně Stairway To Heaven se začala stávat fenoménem a i přes megadélku ji začala hrát  rádia. A to hodně.

Jak to všechno dopadlo?
Dnes je Stairway To Heaven nejhranější rockovou skladbou rozhlasové historie (počet přehrání se blíží čtyřem milionům) a v Americe je to vůbec nejžádanější píseň, kterou lidé chtějí v rádiu zahrát. Také právě proto už je na ní kdekdo alergický (některé americké prodejny kytar prý zákazníky, kteří při zkoušení zahrají Stairway, pokutují pěti dolary) a je to také skladba, která má na kontě nespočet parodických předělávek.

Na YouTube můžete vidět legrační verzi od Foo Fighters, punková kapela Butthole Surfers  vydala album s pozoruhodným názvem Hairway To Steven a česká předělávka od Argemy je svým způsobem parodie také.           

Stairway To Heaven
Hudba: Jimmy Page
Text: Robert Plant
Z desky:   (Led Zeppelin IV)
Vydáno: 8. listopadu 1971
Délka: 8:02
Ocenění: Nejlepší rocková píseň historie (anketa časopisu Guitar World), 31. nejlepší píseň historie (v TOP 500 podle časopisu Rolling Stones), nejprodávanější notový zápis na světě (kytaroví začátečníci už skoupili milion výtisků)

Text:
Schody do nebe
Znám dívku, která je přesvědčená,
že všechno, co se třpytí, je zlato.
A kupuje si cestu do nebe.
A když přijde na známé místo,
přestože jsou všechny obchody zavřené,
stačí slovo a dostane to, proč přichází.
Ooh, ooh, a kupuje si cestu do nebe.
Na zdi je znamení,
ale ona se chce ujistit,
protože víš, někdy nejsou slova jednoznačná
A na stromě u potůčku
sedí slavík a zpívá.
Někdy se totiž všechny naše sny nemusí vyplnit.
Ooh, a to mě udivuje.


Autor:




Hlavní zprávy

Palačinky z ovesných vloček
Palačinky z ovesných vloček

Sladká a zdravá rychlovka. :)

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.