Titul nese anglický název Be Free! Podle Honzírka jde o pohybové a jazykově bezbariérové představení. "Nechceme nikoho osočovat ani si vyřizovat účty," říká režisér, který už má za sebou představení o islámu i jako trenažér zpracovaný příběh sametové revoluce v představení 89 – trenažér jedné revoluce.
Proč chcete hrát o neblaze proslulém pochodu smrti, při němž zahynula spousta lidí?
Dramaturgie našeho divadla se točí kolem identity. Nyní jde také o identitu prostoru, ve kterém žijeme. Chceme hrát o etnických čistkách. Přes odsun brněnských Němců na konci války se v závěru představení dostaneme i k dalším hrůzám konce století: Kosovu či Náhornímu Karabachu. Je třeba sdělovat, že i Česko má za sebou takovou zkušenost.
Čeští a němečtí historici se v hodnocení brněnské tragédie dodnes liší nejen udávaným počtem obětí. Komu straníte vy?
Nikomu. Neříkejme, že byl někdo hodný a jiný zlý. Češi byli v roce 1945 po šesti šílených letech okupace právem naštvaní. Je velmi těžké to hodnotit. Nechceme nikoho osočovat ani si vyřizovat účty. Pro mě jde o silný konflikt mezi existencí v rodině a politikou. Češka si vezme po první světové válce Němce a přijme z praktických důvodů i jeho národnost. Mají českého souseda, není problém, tedy kromě toho, že je válka. A najednou se vše brutálně promění a lidi si jdou po krku. Vše se zračí v hysterii května 1945.
A co ten anglický název Be free!, navíc s vykřičníkem?
Je to dnes hodně rozšířený idiom. Buď v pohodě! Když někomu přikážete, ať zůstane volný, a odsoudíte ho ke svobodě, je to přece zvláštní.
