Veřejnou generálkou se Švandovo divadlo před Vánocemi připravilo na první lednovou premiéru. Peníze od Hitlera, groteskně hořká tragikomedie, sugestivně popisuje předválečné, válečné i poválečné křivdy. A to na příběhu ženy, pro kterou snaha vypořádat se s minulostí je bolestným hledáním a odkrýváním nečekaných skutečností o své rodině.
"Nic z minulosti se neztrácí, nic není zapomenuto. Román Peníze od Hitlera je příběhem paměti. Hlavní hrdinka Gita se vrací k dějům svého života v průběhu dvacátého století, couvá se zavázanýma očima. A když je otevře, zjistí, že příběhy se popírají: jeden vnímaný dítětem, druhý zasazený do historického kontextu," vysvětluje Radka Denemarková.
Gita Lauschmannová se 60 let po válce vrací do rodné vesnice Puklice. Tam žila s rodiči, na které si vzpomíná jako na laskavé lidi, kteří jí zajistili spokojené dětství. To však skončilo peklem koncentračního tábora. Rodina Lauschmannových byli asimilovaní němečtí Židé. Gita nejdřív netuší, že je vlastně Židovka, pak ji v roce 1945 překvapí reakce sousedů, že je Němka. Když pak po 60 letech dostane odškodnění za utrpení v koncentráku, přiměje ji to začít zkoumat vlastní minulost a vnímání vlastních rodičů musí doznat citelných změn.
To je můj příběh
"Gita je vyjevené ptáče, které neví, kudy letět. Rozhodně není černobílou obětí, i ona umí být krutá ke své rodině, i ona přitahuje svou povahou situace, ze kterých mrazí. Ale je to žena, která přes veškerou temnotu, kterou jí bylo dáno prožít, si nikdy nenechala život zošklivit úplně. V tom je její síla," říká Denemarková.
Když před třemi lety Peníze od Hitlera vyšly, autorce se ozvalo mnoho čtenářů, kteří příběh Gity považovali za část historie své rodiny nebo za vyprávění svých blízkých.
"Na nakladatelství se obrátilo množství lidí, že jsem popsala příběh jejich babičky či tety. A přitom to byla čistá fikce a nepokrytá stylizace uměle stvořeného literárního světa. Dokonce jsem dostala dopis od jednoho právníka, který se chtěl sejít, protože byl přesvědčen, že kniha vznikla na základě vyprávění jeho matky. Prosil mne, abych mu o ní řekla víc, protože sám s maminkou za jejího života nestihl probrat spoustu věcí. Musela jsem ho zklamat. A takových případů bylo víc," uzavírá Denemarková.
